V roce 2018 přivezl na KVIFF snímek Walden upozorňující na absurdity globalizovaného světa a získal za něj Zvláštní cenu dokumentární poroty. Letos přijel Daniel Zimmermann s filmem Sféry, který zasvětil dekonstrukci umělcova ega.
Inspiroval se hlavně světem performativního umění. „Pohybuju se v něm už patnáct let a potkal jsem řadu inspirativních lidí. Během covidu jsem měl čas se ponořit do rešerší a rozhodnout se, kteří performativní umělci mě nejvíce zajímají. Šlo o ty, kteří se snaží spojit své umění se spiritualitou,” uvedl švýcarský filmař, který Sféry popsal i jako dílo o hledání způsobu, jak nechat odplynout něco, co vás otravuje.
Formálně vyhraněný snímek zařazený do sekce Imagina se skládá z pozvolných 360° švenků, které neustále ohledává detaily okolí. „Využili jsme kameru, která se sama za deset minut otočí kolem své osy. To je optimální rychlost, kdyby se točila rychleji, bylo by vám z toho špatně,” vysvětlil režisér. Na otázku, proč záběry plynou zleva doprava, Zimmermann odvětil, že právě tímto směrem i píšeme a čteme, a navíc tento směr už využil ve filmu Walden.
