Dva měsíce po začátku války na Ukrajině se francouzský filmař s ukrajinskými kořeny Antonin Peretjatko vydal autem do Lvova spolu s kamarádem Fredem Karalim a Andrejem Žukem, který z Ukrajiny odjel a chtěl se vrátit pro své osobní věci. S sebou vzali i dvě 16mm kamery Bolex. „Tu musíte natáhnout, abyste mohli pak dvacet sekund točit. Natáčení tak bylo docela specifické, protagonisté se museli vyjadřovat přesně a stručně,” uvedl režisér na debatě v Kině Drahomíra po promítání své novinky Cesta na pokraj války.
Analogickou kameru si vybral proto, aby se odlišil od řady jiných snímků z ukrajinské války. „Jak říkal Jean-Luc Godard, HD je jako obrazy od Ingrese, zatímco analogové filmy jsou spíš jako August Renoir, víc impresionistické,” dodal. „Po první cestě na Ukrajinu v dubnu 2022 jsem tohoto rozhodnutí po návratu do Francie litoval, protože na digitál bych mohl natočit rozhovory delší. Ale když jsem film začal stříhat, viděl jsem, že jsem se rozhodl dobře. Navíc během druhé cesty na Ukrajinu v zimě docházelo k velkým výpadkům proudu a díky analogu jsme nebyli na elektřině závislí,” odpověděl Peretjatko na dotaz z publika.
Film, který má na KVIFF mezinárodní premiéru, se zaměřuje nejen na lidi, kteří musí opustit domov, ale také na umělce. „Ve válce se silnější snaží vymazat toho slabšího. Včetně jeho kultury. Jak velký význam má kulturní bohatství pro naši duši, si často uvědomíme, až když svou zemi opustíme,” myslí si režisér. K filmu se během debaty vyjádřil i sám Andrej Žuk, který ho v Karlových Varech viděl poprvé. „Není to film o mně, mluví tam mnoho jiných lidí. Ale když jsem ho viděl, nemohl jsem ho dostat z hlavy. Během války ztrácíte lidi nepřirozeně a nikdo už po ní nebude stejný jako dřív.”
