Portrét rumunské tenisové ikony 70. let měl sice premiéru v Cannes, ta karlovarská ale měla také velkou exkluzivitu. Vtipný, excentrický, ale zároveň výbušný Ilie Năstase se ještě před promítáním své autobiografie Nasty od režisérského tria Tudor Giurgiu, Cristian Pascariu a Tudor D. Popescu zasnil: „Karlovy Vary jsou nejhezčím městem, kde jsem kdy byl.” Nezůstal ale jen u toho a přisadil peprnou vzpomínku: „Před lety jsem tu hrál s vaším prezidentem Václavem Klausem. Tvrdil mi, že má i jiné talenty než tenis, a já mu věřil.”
Vítěz dvou grandslamových turnajů a celkem tříapadesáti turnajů ATP ve dvouhře do zkostnatělého světa tenisu s trochou nadsázky přinesl rebélii a stal se jeho první „rockovou hvězdou.“ „Na ženy se mě neptejte, byl jsem pětkrát ženatý,” smál se sedmasedmdesátiletý tenista před diváky. Jak dokumentární portrét odkrývá, v mnoha ohledech předběhl svou ustrnulou dobu a snad i díky tomu k původně elitářskému sportu motivoval tisíce nováčků nejen ve východním bloku. Jeho excesy na druhé straně přispěly ke standardizaci tenisových pravidel.
„Čím častěji se na film dívám, tím více se mi líbí. Dokázal bych se dívat donekonečna. Dnes bych už ale asi hrát nechtěl, doba se změnila. Jsem rád, že jsem hrál už tehdy,“ vzpomínal Năstase v Puppu, který se v úterý večer alespoň na devadesát minut proměnil v pomyslný tenisový kurt.
