Film Perla odpremiéroval v Rotterdamu, postupně se představil i na dalších festivalech po celém světě. I když je zakotvený v normalizačním Československu, rozplétá univerzální témata rodiny, komplikované mateřské lásky a hledání identity. Režisérka Alexandra Makarová a herečka Rebeka Poláková jej na KVIFF poprvé představily českému publiku.
Pro režisérku jde o silně osobní téma, vycházela z osudů své rodiny. „Vyrůstala jsem v rodině žen, které jste viděli ve filmu. Ženy z naší rodiny vždy byly impulzivní, chtěly si plně vychutnávat život. Jsme z rodiny disidentů. Roku 1917 jsme utekli z Ruska, děda byl kvůli tomu po roce 1945 v gulagu. Rodina nevěděla, co s ním je. O těchto tématech jsme v rodině vždycky několikrát hovořili,” popisuje režisérka a scenáristka.
Zájem publika vzbudila především, dle slov jednoho z diváků, „hororově pojatá scéna Velikonoc”. I když je to slovy režisérky tradice a má na ni taktéž hezké vzpomínky, směrem k ženám jsou zvyky Velké noci brutální. Makarová od začátku věděla, že s tím bude problém. Při žádání na fond po ní chtěli, aby scénu vyškrtla. Byla však klíčová a vyobrazovala kolektivní trest, který se vesnice rozhodla na protagonistce vykonat.
Makarová zdůrazňuje, že film je fikce. Nechtěla natočit didakticky politický film pro školy. „Když jako divák vycítíte emoci, nepotřebujete historický kontext. Ve Francii neznají naši historii, a na film se napojili,” zdůraznila. I když se film odehrává roku 1981, současnost a minulost se prolínají, historie se opakuje.
Poláková pak ocenila režijní práci kolegyně: „Scénář byl tak čistě napsaný, věděla jsem co hrát. I když jsem hrála někoho, kdo je od mé povahy zcela odlišný, na měsíc jsem se stala Perlou a pak mi chyběla, i když někomu leze na nervy. Její ztvárnění mi šlo především díky vynikajícímu režijnímu vedení a vřelosti lidí kolem mě.”
