Četných slov chvály se od karlovarského publika dočkala delegace filmu Duchoň. Zachycení téměř nepolapitelně hektického života slovenské normalizační hvězdy se odvíjelo i od spolupráce s její rodinou, s níž tvůrci řešili různorodé detaily, zpěvákova dcera se ve filmu dokonce objevila v malé roli. I když se rodina prý některým skutečnostem bránila, přátelé Karola Duchoně jí potvrdili, že takový na svých pověstných turné skutečně byl. „Byl rychlý a intenzivní. O jeho životě nemusela rodina spoustu věcí vědět. Kupříkladu se rozvedl a za sedm dní měl další svatbu,” objasnili tvůrci.
Otázky posléze publikum směřovalo především na hlavního herce Vladislava Plevčíka. Ten musel absolvovat četné tělesné proměny, když se natáčelo v osm ráno, musel být v maskérně už ve tři. Vhodný tvar maskování se ve spolupráci s kameramanem hledal okolo dvou let, aby bylo hercovo převtělení rozčleněné do tří fyzicky odlišných fází co nejvěrnější a vypadalo na plátně dobře. I když musel Plevčík snášet extrémní vedra pod maskou, říká: „Role byla náročná a těžká. Není ale nic krásnějšího než dělat něco těžkého.”
Kořeny filmu pak sahají k inscenace Jiřího Havelky Zem pamätá, která je stejně jako film silně stylizovaná. Režisér Peter Bebjak od začátku věděl, že stylizace je pro nutnou zkratkovitost výhodná. Film popsal jako videoklip Duchoňova života. Dle producenta Rastislava Šestáka pak bylo nejobtížnější sehnat práva k písním, která se kvůli nastavení minulého režimu musela řešit se zahraničními labely zcela od nuly. Celý proces odkupu práv prý zabral tři roky. Některé z původně slovenských písní pak musely zůstat v originále, zbytek však nově nazpíval Plevčík, který na přípravě spolupracoval s lektorem, jenž se skutečným Duchoněm opravdu nahrával. Jeho strhující pěvecký výkon publikum ocenilo mohutným potleskem.
