Archív filmů Zběhové a poutníci / Zbehovia a pútnici

Československo
1968, 101 min

Sekce: Zvláštní uvedení
Ročník: 2003

Podobenství zobrazující zlo v nejrůznějších podobách na pozadí dvou světových válek minulého století a den po fiktivní jaderné katastrofě.


Synopse

Film Juraje Jakubiska Zbehovia a pútnici vznikl v době, kterou nemůže a ani nechce zapřít. Přímo do filmového vyprávění, které podle všech příznaků mělo dosud povahu fikce, najednou vtrhly filmové obrazy, zachycující stav země a nálady lidí po vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968. Také díky těmto obrazům se původní tři filmové povídky spojily do jednoho celku. Dnešní divák už přestává vnímat hranici oddělující jeden příběh od druhého, hranici mezi filmovou fikcí a dokumentárními záběry, a jednotlivé obrazy spojuje do jedné velké grandiózní metafory zla.
Zakomponování dokumentárních pasáží do filmu způsobilo, že putoval do trezoru. A jako by to nestačilo, neví se, kam se ztratil negativ filmu. Po dlouhých letech už nikdo nevěřil, že by se mohl někdy najít, ale jen šťastnou náhodou se nedávno přece jen našel ve studiu Columbia Sony Pictures v Los Angeles, a tak může divák konečně vidět tento film o zlu v obnovené premiéře celý.
Toto zlo se projevuje jako anonymní síla vybízející lidi k zabíjení. Nezná soucit, nezná smíření, drží člověka pod krkem a nevypočitatelně přeskakuje z osoby na osobu. Vše, co se mu staví do cesty, drtí, ohýbá, tříští, láme. Neuhýbá ani před láskou, ani před morálkou, krvavě zúčtuje jak se starcem, tak s dítětem, a je dokonce schopné v momentě učinit z pronásledovaného pronásledujícího a naopak. Zlo je síla, která nemá svůj začátek, nemá svůj konec; zlo je vždy tu, skrývá se za různé masky a čas od času je schopné rafinovaným způsobem vtáhnout lidi do šíleného tance smrti, ze kterého není úniku. Tanec se obvykle rozběhne v době války, už není diváků. Musí se jej zúčastnit všichni a jedině Smrt má hody.
Do prvního šíleného tance vtáhlo zlo lidstvo za první světové války, kterou prezentuje povídka Zbehovia. Druhý šílený tanec se odehrál za druhé světové války a jeho příběh zaznamenává povídka Dominika. Třetí nám Jakubiskův film neukazuje, protože pro tento výbuch zla neexistují obrazy. Jaderná katastrofa totiž rozpouští kontury věcí a nechává mizet lidi po tisících. A tak nám filmová povídka Pútnici ukazuje svět den po atomové katastrofě. To, co zůstalo ze světa, je hrozné i pro Smrt, která dosud bez následků přežila první a druhý tanec. Smrt, odsouzená kráčet v patách lidí a zabíjet je, najednou nemá za kým chodit, a proto sama umírá. Ze světa se vytratila víra, radost a smutek, pravda a omyl, zkrátka všechno, co je svázané s naší existencí, a zůstala v něm vyprahlá země jako děsivý monument anonymního zla, které vyhrálo. Ale toto vítězství už nemá svědky, takže v konečném důsledku i zlo, paradoxně, samo se sebou prohrálo. Peter Mihalovič
                                                     

Režie

Juraj Jakubisko (1938) přišel na přelomu 50. a 60. let studovat na pražskou FAMU a jeho mimořádně úspěšné školní snímky nijak nenasvědčovaly tomu, že těžištěm jeho budoucí tvorby se stane krajina a především duše jeho rodného východního Slovenska. Výjimkou byli Vysťahovalci (1964), nostalgická vzpomínka na krajany, chudé rolníky, kteří po první světové válce odcházeli do Ameriky za živobytím. Ale co vypadalo jako pouhé ohlédnutí či možná rozloučení, prokázalo se jako silný cit, jako vazba na kořeny, jež nemůže být zrušena. I kdyby člověk chtěl v sobě potlačit vztahy k místu svého původu, podaří se mu to pouze dočasně, jak se přesvědčí jeden ze dvou bratrů, malíř Juraj, v Jakubiskově celovečerním debutu Kristove roky (1967). Zkouší žít bohémsky v Praze a souznít s duchem svobodomyslného evropanství, který tehdy tak svůdně začal povívat ze západní Evropy až k nám, a teprve tragická smrt bratra a především následný rituál pohřbu v dědině, odkud vyšli, ho dovedou k sebepoznání a vnitřnímu pochopení osových hodnot života. Jak lze rozumět Jakubiskovu výroku, že ve svém následujícím, trojpovídkovém  filmu Zbehovia a pútnici (1968) se „naplno vrátil medzi rodákov a rodne hory“, když v této alegorii jsou vyobrazeny podoby tří válek? Fyzické a hmotné ztráty jsou v nich stále strašnější, v poslední povídce, vizi světa po atomové katastrofě, už musí personifikovaná Smrt, triumfálně slavící hody v obou předchozích válkách, zoufale škemrat a prosit zbývající lidi, aby zastavili ničení a zachovali na Zemi život. Venkované žili pokojně v krajině, v chalupě, na poli, setkávali se v hostinci u velikého stolu, dokud je nezachvátil běs války. Rázem ty čisté a mírné bytosti rozdělil na kruté katany a oběti, rozpoutané zlo jako by sílilo z nějakého bezedného zdroje a nedalo se zastavit, ti, kdo včera byli dobrými sousedy, s lehkým srdcem rozsévají smrt a těší se z utrpení nevinných. Pohledy kamery do krajiny, velebné a lhostejné ke zkázonosným vášním člověka, však vypovídají o Jakubiskově „návratu“ méně než ráz metafor a symbolů v tomto filmu, než jeho barevné ladění a výtvarná kompozice záběru.  Jsou básnivě naivní i brutální jako slova v citované cikánské baladě, stylizace výrazu se opírá o lidové malůvky na skle, křiklavé a zároveň něžné, s ostrými barvami a výstižnými tahy malířovy ruky, která dokáže ve zhuštěnosti a zkratce postihnout základní lidské situace. Ve Zbehoch a pútnikoch se poprvé výrazně projeví Jakubiskova tendence k odklonu od realistického zpodobňování světa. Reálie konkrétních epoch jsou sice rozeznatelné, jenže cílem sdělení je abstraktně formulovaná myšlenka a zprostředkování subjektivního pocitu, jež chce mít sílu básnicky expresivního podání. Následující Jakubiskovy filmy, natočené do konce 60. let, kdy byl nadlouho násilně umlčen, mají i tvarově mnohem blíže k poezii než k próze: děj je potlačen, líčení není neseno logikou akce, ale logikou idejí a vypjatě osobních stanovisek. „Ja, Juraj Jakubisko, slovenský režisér, budem vám rozprávať o ľuďoch, ktorí chceli byť blázniví…,“ oznamuje dětský hlásek filmu Vtáčkovia, siroty a blázni (1969) divákům, zatímco na plátně zcela neilustrativně běží hejno dětí táhnoucích za sebou obrovskou vzdutou plachtu. Ta plachta může být symbolem mnohého, jako takřka všechno v tomto filmu, a oním úvodním  „zvěstováním“ je dáno najevo, že prostoru tohoto díla vládne subjekt  režiséra, ničím nespoutatelný, stavící své vize a niterné prožitky na roveň skutečnosti a demonstrující, jak pevně do sebe mohou být oba protipóly zaklesnuty. Asociativní proudění a řazení záběrů i scén dominuje také další epoše Jakubiskovy tvorby, začínající velkolepou Tisícročnou včelou (1983). Na jedné straně sice bude odteď připoutáván  ke zřetelnému půdorysu syžetu s četnými a bohatě propracovanými dějovými vrstvami, na straně druhé mu ovšem takové podloží nezabrání ve hře uvolněné fantazie. Možná zde vynikne dokonce ještě více než v jeho někdejších filmech – básních, které se podobaly exaltovaným výkřikům zraněné duše, nevšímající si s impozantní bezohledností ničeho jiného než sebe samotné. V Tisícročné včele, sáze líčící osudy tří generací prostého venkovského rodu, se působivé obrazy každodenního života prolínají s pasážemi, které zachycují sny a pocity jeho jednotlivých členů anebo zpřítomňují  vize Jakubiskovy eruptivní imaginace. Krajinou chodí Anděl a Smrt, z nebe místo deště prší žáby, pole se zatmí pod mrakem letících netopýrů, věštících neštěstí stejně jako náhlá vichřice, která se zvedne uprostřed idylicky slunného dne, srdce vykovávané ze železa  rudě žhne, jako kdyby v něm pulzovala vášnivá krev… Umírání se podobá přeludné slasti a láska bolestné závrati, živí se potkávají s mrtvými, gigantická včela symbolizuje lidskou nicotnost a bezmocnost i houževnatost a nezdolnost. Kdo rozezná autorovy vize od představ jeho hrdinů, kdo stanoví, kde jsou hranice skutečnosti? Tady se nejsilněji projevuje  Jakubiskovo sepětí s místem, v němž se narodil a vyrůstal, hlubinná napojenost  na folklór, na lidového génia jeho domova. Je ve středoevropském regionu jediným představitelem magického realismu, tvůrcem, který spontánně překlenuje propasti, oddělující světy smyšlené od světů reálných, přírodu od civilizace, tragické od komického, zrod a tvoření od zániku a zmaru, přízemnost od monumentality… Jeho ojediněle sugestivní autorské filmy odkrývají mytický rozměr lidské existence a vřazují člověka do věčnosti kosmického dění.  Zdena Škapová   JURAJ JAKUBISKO Filmografie - dlouhé hrané filmy: Kristove roky / The Crucial Years, 1967
Zbehovia a pútnici / The Deserters and Pilgrims, 1968
Vtáčkovia, siroty a blázni / Birds, Orphans and Fools, 1969
Dovidenia v pekle, priatelia / See You in Hell, Friends, 1970/1990
Postav dom, zasaď strom / Build a House, Plant a Tree, 1979
Nevera po slovensky / Infidelity the Slovak Way, 1981
Tisícročná včela / The Thousand Year Old Bee, 1983
Perinbaba / Mother Carey, 1985
Pehavý Max a strašidlá / Freckled Max and the Ghosts, 1987
Frankensteins Tante / Teta / The Aunt, TV, 1987
Sedím na konári a je mi dobre / Sitting on a Branch I Am Fine, 1989
Takmer ružový príbeh / Almost a Pink Story, TV, 1990
Lepšie byť bohatý a zdravý ako chudobný a chorý / Better to Be Rich and Healthy Than Poor and Sick, 1992
Nejasná zpráva o konci světa / The Ambigious Report about the End of the World, 1996
Filmografie - krátké a dokumentární filmy: Poslední nálet /The Last Air Raid, 1960
Každý deň má svoje meno /Each Day Has Its Name, 1961
Strieborný vietor / Silvery Wind, 1961
Mlčení / Silence, 1963
Tri rozprávky / Three Fairy-Tales, TV, 1963
Vrtulka /The Windmill,  TV-1963
Vysťahovalci / Emigrant´s Song, TV, 1964
Korytári / Through-Markers, TV, 1965
Déšť / Rain, 1965
Čekají na Godota / Waiting for Godot, 1966
Stavba storočia / The Building of the Century, 1972
Ondrej Nepela / Ondrej Nepela, 1974
Výstavba tranzitného plynovodu / The Construction of the Gas Pipeline, TV, 1974
Omnia vyváža / Omnia, 1974
Slovensko - krajina pod Tatrami / Slovakia, the Country Below the Tatra Mountains, TV, 1975
Filmy v mesiaci ČSSP / Films in the Month of Czechoslovak-Soviet Friendship, 1976
Bubeník Červeného kríža / The Drummer of the Red Cross
Tri vrecia cementu a živý kohút / Three Sacks of Cement and a Living Cock, TV, 1977
Dožinky ´77 / The Harvest Festival in 1977, 1978
Eva, Eva / Eva and Eva, TV, 1978
ZKL / ZKL, 1978
Maľované na dreve / Painted on Wood, TV, 1979
Československo tradičný obchodný partner ZSSR / Czechoslovakia, a Traditional Trade Partner of the USSR, 1981
GEN: Václav Klaus pohledem Juraje Jakubiska / GEN: Václav Klaus Through the Eyes of Juraj Jakubisko, TV, 1993
GEN: Josef Svoboda pohledem Juraje Jakubiska / GEN: Josef Through the Eyes of Juraj Jakubisko, TV, 1994
Nad Prahou sa blýska / Lightning over Prague, TV, 1999
GEN: Vratislav Kulhánek pohledem Juraje Jakubiska / GEN. Vratislav Kulhánek Through the Eyes of Juraj Jakubisko, TV, 2001
GEN: Zdeněk Tůma pohledem Juraje Jakubiska / GEN. Zdeněk Tůma Through the Eyes of Juraj Jakubisko, TV, 2001
 

Kontakty

Jakubisko Film s.r.o.
Palác Lucerna, 116 02, Praha 1
Česká republika
Tel: +420 296 23 65 00
Fax: +420 296 236 383
E-mail: info@jakubiskofilm.com
www: www.jakubiskofilm.com

Slovenský filmový ústav / Slovak Film Institute
Grösslingová 32, 811 09, Bratislava
Slovensko
Tel: +421 257 101 503
Fax: +421 252 963 461
E-mail: sfu@sfu.sk
www: www.sfu.sk, www.aic.sk

O filmu

Barevný, 35 mm

Sekce: Zvláštní uvedení
   
Režie: Juraj Jakubisko
Scénář: Ladislav Ťažký, Karol Sidon, Juraj Jakubisko
Kamera: Juraj Jakubisko
Hudba: Štěpán Koníček
Střih: Maximilián Remeň
Výroba: Slovenská filmová tvorba, Štúdio hraných filmov, koprodukce/co-production: Zebra Films, A. - Goldfilm
Hrají: Mikuláš Ladižinský, Augustín Kubáň, Jana Stehnová, Magda Vášáryová, Helena Gorová, Samuel Adamčík
Kontakt: Jakubisko Film s.r.o., Slovenský filmový ústav / Slovak Film Institute
   
www: www.jakubiskofilm.com

Hosté

Juraj Jakubisko

Film Director / Producer

Peter Dubecký

Film Institution Rep.


YouTube

Festival na síti: Instagram Youtube Twitter Facebook

© 2020 FILM SERVIS FESTIVAL KARLOVY VARY, a.s. festival@kviff.com +420 221 411 011 Všechny kontakty

Seznam zapojených kinSeznam zapojených kin PartneřiPartneři
ProgramProgram Obecné informace Obecné informace
HistorieHistorie GalerieGalerie
Festivalový deníkFestivalový deník
HistorieHistorie KontaktyKontakty
Archív filmůArchív filmů KVIFF TalksKVIFF Talks
Industry Days 5.7 - 8.7.Industry Days 5.7 - 8.7. KontaktyKontakty
VideogalerieVideogalerie GalerieGalerie
KontaktyKontakty
HistorieHistorie Průvodce festivalemPrůvodce festivalem