Když Les Blank poprvé filmoval slavného německého režiséra Wernera Herzoga, zachytil ho, jak pojídá svou botu. S Errolem Morrisem totiž prohrál sázku o to, jestli lze natočit úspěšný dokument o hřbitovech domácích zvířecích mazlíčků. O několik let později Blank následoval Herzoga na cestě do hlubin amazonských pralesů, aby zaznamenal průběh natáčení jeho historického opusu Fitzcarraldo. Herzog si vymínil, aby ani v nebezpečných scénách nebylo používáno figurín či triků (dokonce i parník, přenášený stovkami indiánů přes horu, vážil 320 tun), a tato podmínka proměnila jeho projekt v krajně riskantní podnik. Co vytvořil Les Blank, je možná vůbec nejsilnějším dokumentem o tvůrčí posedlosti a naprosté oddanosti autora svému dílu. Ve snímku Břímě snů Blank ukazuje, jak se dvojí sen proměňuje ve skutečnost navzdory všem nepřízním. Sen Herzoga riskujícího, že nevyvázne se zdravou kůží, když na cestě džunglí proti proudu řeky cílevědomě naplňuje svou vizi filmování, a sen Fitzcarralda, který chce v džungli postavit budovu pro inscenování svých milovaných oper. Herzogovo natáčení se táhlo po čtyři dlouhé roky a film Břímě snů dokumentuje, jaké bizarní problémy je provázely. Nejenže při práci na filmu probíhaly boje s místními autoritami o různá povolení a potíže způsobovaly rozdílné normy finančního ohodnocení pro německé filmové techniky a pracovní síly pocházející z místních zdrojů, ale ke všemu ještě němečtí radikálové tvrdě protestovali proti zneužívání indiánů. Díky Blankovu dokumentu se rovněž staneme svědky domorodých mezikmenových konfliktů o sběr želvích vajec a hlavně souboje vůlí dvou silných jedinců – Herzoga a jeho hereckého protagonisty, věčně naježeného Klause Kinského. Navíc se film postupně mění ve výpověď o dvou kulturách, jež se ocitají vedle sebe, jedna využívá druhou, ale nejsou schopny navázat žádný kontakt.