Na konci 40. let napsal Sam Fuller scénář pro Fritze Langa nazvaný Straitjacket. K jeho realizaci sice nedošlo, samotný Fuller jej ovšem na začátku 60. let vytáhl ze šuplíku, aktualizoval a natočil pod dnes už kultovním názvem. Galerii charizmatických Fullerových hrdinů, s nimiž není snadné se identifikovat, zde obohatil třicátník Johnny Barrett. Ambiciózní rtuťovitý novinář předstírá za asistence přítelkyně sexuální úchylku, přes níž se chce dostat do psychiatrické léčebny. Před časem tam totiž byl zavražděn jeden z pacientů a Johnny už se vidí, jak za usvědčení pachatele prostřednictvím reportáže přebírá Pulitzerovu cenu. Hranice mezi fingovanou aberací a skutečným Johnnyho psychickým stavem se však pod vlivem prostředí blázince postupně začíná stírat. Fuller vysílá Johnnyho do izolovaného teritoria, jež používá k metaforickému vyjádření stavu americké společnosti na začátku 60. let. Psychická nestabilita, rasismus, vlastenectví, jaderná hrozba nebo sexuální perverze jsou témata, která Fuller zpracoval poněkud neobvyklým způsobem. Na pomoc si přizval vynikajícího kameramana Stanleyho Corteze (Skvělí Ambersonové nebo Lovcova noc), který podpořil vyhrocenou expresivitu filmu důsledným používáním jediného zdroje světla v každé scéně.