V ilegálním Půlnočním nakladatelství (Les Éditions de Minuit) vydal v roce 1942 spisovatel Vercors povídku Moře mlčí. Samotný příběh byl jednoduchý. Po okupaci Francie je v domácnosti starce a jeho neteře ubytován německý důstojník Werner von Ebrennac. Chová se zdvořile; prosí o dovolení, mluví, vysvětluje, na vše však dostává jedinou odpověď – mlčení. Mlčení také dominuje celému dalšímu ději. Jde o symbolické vyjádření odporu, kdy mlčí celá Francie. Snímek byl bezprostředním protestem proti tvrzení okupantů o „loajalitě" francouzského národa. V na první pohled komorním příběhu vystupuje postava německého důstojníka, který má řadu sympatických rysů, miluje Francii a věří, že smyslem války je duchovní sblížení všeho, co je v obou národech nejlepší. Jean-Pierre Melville o tomto svém debutu mluví jako o antifilmovém díle. Vytvořil na plátně svět, jehož základem jsou obrazy a zvuky, zatímco pohyb a akce jsou potlačeny. Přestože se režisér téměř doslovně držel literární předlohy, neodpustil si několik vlastních vsuvek, vesměs dokreslujících vnitřní monolog německého důstojníka nebo doplňujících zápletku (například scéna setkání dívky s Ebrennacem v zasněžené krajině). Velmi krátké natáčení bylo zahájeno 11. 9. 1947 a trvalo dvacet sedm dní. V kontextu francouzského filmu to byl jeden z prvních filmů produkovaných nezávisle na státních strukturách – režisér neměl ani autorská práva k předloze, ani jiná potřebná povolení.