Postarší Eusebio je dezinfektor. V Limě, která je postižena neznámou smrtelnou epidemií, je ho velmi třeba – každou hodinu umírá spousta lidí, převážně muži. Sotva se Eusebio stačí najíst, už je volán k dalšímu čištění bytu či silnice – ve svém autě a v bílém hygienickém obleku se vydává za prací. V jednom z  domů nalezne osmiletého Joaquina, jemuž právě zemřela matka. I když nerad, chlapce se ujme a ubytuje ho ve svém staromládeneckém bytě. Jejich sbližování je centrálním bodem filmu, který je zároveň zamyšlením nad stavem naší civilizace a její metaforou. Minimalistické a působivě natočené drama s prvky černého humoru je zahaleno do šedavých chladných tónů, podtrhujících nehostinnost a bezútěšnost vylidněného a osamělého města. Jeho chlad kontrastuje s vřelostí vztahu, který postupně vzniká mezi Eusebiem a Joaquinem. Talentovaný režisér, který je zároveň scenáristou filmu, se úspěšně vyhýbá sentimentu a citlivě diváka vtahuje do atmosférou prosyceného příběhu dvou ztracenců, jimž bezprostřední blízkost smrti poodhalila smysluplnost života.