Petriho opus magnum je filmem prokletým. Odzbrojující odvaha, se kterou filmař vytvořil šokující obraz vládnoucí politické garnitury, měla za následek odsouzení groteskně delirického traktátu o korupci a moci do zapomnění. Volně na motivy stejnojmenné novely Leonarda Sciascii Petri sugestivně zpodobnil duchovní setkání organizované jezuitským klerikem Donem Gaetanem (Marcello Mastroianni) pro křesťansko-demokratické elity v čele s lídrem (Gian Maria Volonté). Detektivní zápletka, v rámci níž jsou za záhadných okolností sprovázeni ze světa bohorovní politici, obohacuje zřejmě nejvíce nekompromisní ukázku politického filmu vůbec, jež je sofistikovaným a zároveň rozhořčeným komentářem k dění v zemi zmítající se v „letech olova". Zoufalá snaha politiků udržet si bohatství a moc získané klientelistickými praktikami, strach z neofašistického státního převratu, teroristické útoky, pro samotné reprezentanty státu nepřehledný systém tajných služeb a zároveň aktivita CIA motivovaná sílícím komunistickým hnutím – při tom všem se jaksi zapomnělo na obyčejného člověka, jehož důstojný život ležel Petrimu odjakživa na srdci. Rozhořčený filmař tak posílá cynické politické zaprodance na cestu do pekel. Dostane se i na samotného lídra, jehož Volonté kongeniálně vymodeloval podle politiků Alda Mora a Giulia Andreottiho. Prokletým se stal film mimo jiné i proto, že smutně předpověděl zavraždění prvního z nich příslušníky Rudých brigád.