Další návštěva opuštěného domu, v němž mihotavé světlo nahodile osvětluje v prachu přežívající stopy dřívější lidské existence. Snímek však na rozdíl od jiných Riversových filmů tolik nepodněcuje ke zkoumání minulosti stavby a jejích obyvatel, ale spíše vytváří obecně platnou a značně sugestivní náladu rozkladu a konce, kterou pozoruje z odstupu a jakoby s úctou. Atmosféra filmu má mnohdy blízko k rané, ryze žánrové kinematografii, jak o tom svědčí nejen duchařské momenty se svíčkou, která prolétává místností.