Surová sovětská architektura dala vzniknout sídlištím tak masivním, až se zdá, že nezáleží na lidech, kteří je obývají. Tinne Zennerová prokládá záběry z nich výpověďmi jejich obyvatel, které mohou být vytrženy ze širšího kontextu, ale stejně nabývají obecnou platnost ve vztahu k tomu, co formuje naše představy o místech, kde žijeme. Na 16mm film zaznamenaný němý snímek oživuje paměť jedné země i zašlapaných, patinou individuální paměti potažených koberců a ukazuje, že jakkoliv se betonové stavby mohou jevit mrtvolně, jejich mikrokosmos je živý.