Gabi Kovanda žije jednoduchý a relativně spokojený život. Pracuje v čistém supermarketu na kraji města, po šichtě jezdí do rodinného domku uvařit pro muže a syna, pak na cvičení. Gabi ale poznenáhlu začíná prožívat momenty, jimž okolí může říkat výpadky. Prostě nevnímá. A pomalu se ukazuje, že v těchto chvílích k ní promlouvá Bůh. „Inspiroval jsem se v samoobsluze,“ říká režisér Markovics. „U pokladny nikdo nebyl, a tak pokladní postříkala posuvný pás čisticím prostředkem a očistila ho. Měla pak v obličeji ohromně prázdný výraz. Tyhle obyčejné věci mě zajímají ze všeho nejvíc.“ Markovics v Supersvětě Boha nijak neukazuje, film staví spíš jako obrazový dialog mezi ním a Gabi, jemuž ostatní mohou nanejvýš přihlížet. Snímku dominuje precizní výkon Ulrike Beimpoldové v hlavní roli a také vynalézavá kamera, která dění často sleduje z božské perspektivy. Výrazně saturovaný obraz pak činí ze sledování Supersvěta návykovou záležitost.