Říkal tady někdo, že střídmost je ctnost? A není lepší být posedlý než usedlý? „Chtěl jsem diváka ohromit, chtěl jsem, aby film svou barevností pochroumal lidem mozky,“ říká o své nejnovější technicolorové férii Guy Maddin a dále ji přirovnává k matrjošce. V ní vrství a proplétá sérii bezpočtu rodokapsových dobrodružství, která vycházejí z konkrétních námětů i volné inspirace filmy z němé éry i časů, kdy se začal v kinematografii prosazovat zvuk. Láskyplná pastiš instruktážního filmu, příběh muže, který nemůže přestat štípat ženy do zadnice, stopy německého expresionismu i nestřídmá čísla jakoby vypadnuvší z muzikálu. Výsledkem je požitkářský bolehlav a intenzivní film, který působí, jako by se nacházel v horečnatém stavu – nezdolně těká od nápadu k nápadu, jemuž je věnována stejná péče jako každému ze záběrů. Film, který je jako hra – plný dobrodružství, děsů i plamenné vášně, z nichž ale není třeba mít strach.