Brazilské Sao Paulo je pozoruhodné město. Praská ve švech, kypí hudbou a v jeho ulicích žijí básníci. Je jedno, zda si povídáte s obyčejnou uklízečkou nebo s novinářem, s ředitelem umělecké galerie nebo s taxikářkou, s přistěhovalci z venkova či s místními politiky. Tahle megapole se šestnácti miliony obyvatel, která už přerůstá New York, znamená pro každého z nich něco jiného, přestože se stala jejich domovem. Sledujeme toto velkoměsto z výšin mrakodrapů i v hlubinách podzemní dráhy, nasloucháme rytmickým písním, které vyprávějí o lidském štěstí i bolesti. Navštívíme lidové tančírny, kde se páry vlní v opojném erotickém tanci, a poslechneme si, co si myslí nordestinos. Tak se říká těm, kteří sem přišli ze severu, z provincií Bahia, Sergipe, Alagoas, Pernambuco, Paraíba, Rio Grande do Norte, Ceará, Piaui a Maranhao, hledat štěstí nebo aspoň práci. Saudade je portugalské slovo, které nelze přeložit – znamená zároveň touhu, něhu, sladkost, nostalgii, potěšení i smutek…V rytmu Sčo Paula Brazilské Sčo Paulo je pozoruhodné město. Praská ve švech, kypí hudbou a v jeho ulicích žijí básníci. Je jedno, zda si povídáte s obyčejnou uklízečkou nebo s novinářem, s ředitelem umělecké galerie nebo s taxikářkou, s přistěhovalci z venkova či s místními politiky. Tahle megapole se šestnácti miliony obyvatel, která už přerůstá New York, znamená pro každého z nich něco jiného, přestože se stala jejich domovem. Sledujeme toto velkoměsto z výšin mrakodrapů i v hlubinách podzemní dráhy, nasloucháme rytmickým písním, které vyprávějí o lidském štěstí i bolesti. Navštívíme lidové tančírny, kde se páry vlní v opojném erotickém tanci, a poslechneme si, co si myslí nordestinos. Tak se říká těm, kteří sem přišli ze severu, z provincií Bahia, Sergipe, Alagoas, Pernambuco, Paraíba, Rio Grande do Norte, Ceará, Piaui a Maranhao, hledat štěstí nebo aspoň práci. Saudade je portugalské slovo, které nelze přeložit – znamená zároveň touhu, něhu, sladkost, nostalgii, potěšení i smutek…