Diváci v našich kinech neměli prakticky žádnou možnost vidět němý či raně zvukový španělský film. Podle publikací Jiřího Havelky Filmové hospodářství byly pro naši distribuci zakoupeny v němé éře pouze dva filmy. Jedním z nich je Toreador z roku 1916, název druhého není známý. Režisérem Toreadora byl slavný španělský spisovatel Vicente Blasco Ibáńez, který se o film hluboce zajímal a také s ním spolupracoval po řadu let. S jeho jménem je spojen i film Vinné sklepy. Podle jeho románu z prostředí španělského venkova natočil totiž Benito Perojo v roce 1930 stejnojmenný film. Benito Perojo (1894 – 1974) je zajímavá osobnost španělské kinematografie. Film byl pro něho celoživotní vášní, ale teprve v devadesátých letech byla uznána jeho klíčová pozice v této oblasti 20. a 30. let. Do určité míry to souviselo s restaurátorskou prací španělských filmoték, které se právě v tomto desetiletí na jeho práce a práce Blasca Ibáneze soustředily u příležitosti životních jubileí obou tvůrců. Perojo často spolupracoval s francouzskými producenty. Také Vinné sklepy jsou koprodukcí španělsko-francouzskou. Natáčel je ve studiích v Paříži a ve Španělsku v Andalusii a v Seville. Podle ohlasů se mu podařilo v příběhu, v němž nechybí láska, čest, pomsta a také býci a vinobraní, mistrovsky zachytit ducha tohoto kraje, sluncem sežehnutou zemi, život na statcích a na vinicích, slavnost, kde se tančí pověstné flamenco. Perojo natočil film v poetice němého filmu, až dodatečně bylo rozhodnuto jej ozvučit. Premiéra filmu byla v Madridu a Paříži v roce 1930. Vinným sklepům se dostalo vřelého přijetí u diváků i u kritiky. Jednomyslně hodnotili vystihnutí španělského příběhu, ducha i prostředí. Oceňovali i technickou dokonalost snímku. „Vinné sklepy, režírované Benitem Perojem, jsou skvostem naší kinematografie,“ píše Clara Noxová (El Debate, březen 1930). Restaurace filmu se uskutečnila v rámci projektu LumiŹre (program Evropské unie na záchranu kulturního dědictví). Restaurační práce byly provedeny v Centre National de la Cinématographie, Bois D’Arcy, kde byly archivovány dvě kopie (němá a zvuková), ve spolupráci s Filmoteca Espanola, Madrid. Blažena Urgošíková