Yong Le je jedním z venkovanů, kteří přišli do Pekingu z jihu Číny s nadějí najít práci. Zkouší opravovat a prodávat starý nábytek a přespává v jakési kobce bez oken v „podzemním městě“, bývalém protileteckém krytu, kde je po každém dešti potopa. Když ho úraz na staveništi skoro připraví o zrak, musí se Yong do své primitivní ložnice dostávat dlouhými chodbami pomocí napnutého provazu. Najde pomoc u jiné obyvatelky podzemí Xiao Yun, v níž přátelství s ním podnítí touhu hledat jiný způsob obživy než tančení v  nočním podniku. V přízemním podlaží žije starý a nemocný Lao Jin, marně zápasící s úřady, aby dostal slušně zaplaceno za svůj malý pozemek v bourané čtvrti. Všechny tři postavy spojuje sen o lepším životě, ale megapole budující čínský neokapitalismus je neúprosná. Snímání postav takřka důsledně z nadhledu, často ukázaných jako součást davu, svědčí o pesimismu autora, jehož prvotina vyvolala loni velkou pozornost v Benátkách.