Osobitá esej autorského dua Massima D’Anolfiho a Martiny Parentiové je sebevědomou a myšlenkově pregnantní úvahou nad povahou lidství, jeho přirozených limitací, ale i vše pohánějícího nutkání přesáhnout cyklus lidského života. Titul Spira mirabilis odkazuje k Descartově logaritmické spirále, jejíž tvar zůstává nezměněn nehledě na její velikost a která se stává uměleckou metaforou pro největší výzvu lidstva: překonání vlastní smrtelnosti.  V podmanivé vizuální eseji, složené ze střípků natočených napříč celým světem, tvůrci navštěvují zanikající komunitu Lakotů, která musí ochránit svou vlastní identitu před expanzí moderního světa, továrnu na hudební nástroje, jejíž pracovníci navazují na nikdy nekončící honbu po dokonalém zvuku, katedrálu Narození Panny Marie v Miláně, jejíž výstavba přesahuje individuální lidské osudy jejích architektů, a japonského vědce, který studuje miniaturní nesmrtelnou medúzu Benjamina Buttona.