Ve snaze obejít nařízení vojenské vlády, volající po vlasteneckých a morálku posilujících tématech, se Mizoguči uchýlil k příběhu herce divadla kabuki, který se odehrává v období Meidži. Kikunosuke je pro své sobecké a povýšené chování vypuzen z rodinného divadelního klanu a pouze služebná Ótoku má odvahu mu do očí říci, že jeho herectví je průměrné. Dokáže ho ale přesvědčit, aby na svém umění tvrdě pracoval, a všestranně ho podporuje, když se přidá ke kočovné divadelní společnosti. Za jeho triumfální návrat do Ósaky však žena platí vlastním zdravím… Příběh, vycházející ze skutečnosti, již existoval v podobě divadelní adaptace, Joda s Mizogučim jej však dokázali přetavit v subtilní úvahu nad podstatou umělecké tvorby a hranicí mezi herectvím a skutečným životem. Snímek, v němž vyvrcholily Mizogučiho estetické experimenty s dlouhými záběry a celými scénami bez jediného střihu, patří k jeho vůbec nejlepším filmům.