Příslovečný strom, kvůli kterému není vidět les, nese ve francouzské kinematografii jméno nouvelle vague. Osobitý koncentrát z nepřeberného arzenálu obrazů a forem, který les (tj. francouzský film klasického období) skrývá, vytvořil režisér, kterého od jeho kolegů vždy odlišovala míra, v níž byl ponořen v dějinách tohoto umění. Bertrandu Tavernierovi se v tomto ohledu v současnosti vyrovná vlastně jen jeho přítel Martin Scorsese – a podobný je i přístup, jímž oba svou vášeň předávají dál. Divák si tedy může být jist, že ho ve třech neobvykle hutných festivalových hodinách nečeká žádné opakování probrané látky, ale objevy, překvapení, netušené analogie. Dějiny netvoří jenom „le patron“ (i když i u autora Pravidel hry je stále co objevovat!), ale také Edmond T. Gréville, s jehož jménem a obrazy se tu mnohý divák setká asi vůbec poprvé (abychom jmenovali aspoň jeden příklad z mnoha). Otevřete oči dokořán, mesdames, messieurs!