Komu máte věřit, když už ani na mluvící kočku se nedá spolehnout? Při sestupu do temných hlubin této lahodně vyšinuté pohádky pro dospělé od švýcarsko-polského tvůrce Grega Zglinského se vám nejednou u podobných dilemat zavaří mozek. Co se zpočátku jeví jako vcelku realistická dávka ohavností, které vyplouvají na povrch při sondování dysfunkčního vztahu vídeňských manželů, toho času hledajících smíření v Alpách, se téměř nepozorovaně zvrtává v něco docela jiného a diváctvo je unášeno kamsi do říše lynchovského nelogična, tázajíc se přitom jako ze sna, kde že to ztratilo nit příběhu. Ono totiž ani tolik nejde o to, tuhle zašmodrchaninu rozřešit, daleko větší potěšení působí se do ní zamotat. Humor černý jako káva a ledově chladná formální přesnost jsou možná jakousi poklonou, kterou Zglinski skládá velmistrům manipulace od Romana Polanského až po Larse von Triera, ve Zvířatech nicméně s neskrývaným potěšením pěstuje vlastní druh šílenství.