Jedinečná osobnost současného filmu posunula postupy ze svého posledního celovečerního díla Já jsem Belfast (2015) směrem k hranému filmu. Vrstevnatá variace na symfonii velkoměsta je zároveň hudebním filmem, vyznáním lásky k městu, intimní studií viny a urbanistickou esejí. Švédská architektka nedojde na svou přednášku, prochází městem a její úvahy o obsahu přednášky se mísí s osobními vzpomínkami, včetně té nejtraumatičtější, která se týká usmrcení člověka. Město je pro ni místem střetu jednotlivce s řádem. Zprvu se Stockholm zdá jen svazující formou, ale posléze se ukáže jako prostor, kde lidé hledají štěstí, uskutečňují své malé radosti. Herecký debut si zde odbývá zpěvačka Neneh Cherry, Stockholm snímal Christopher Doyle (Já jsem Belfast, Hranice ovládání, Hrdina, Ondine, nejnověji Poezie bez konce). Kromě hudby Neneh Cherry jsou součástí soundtracku skladby Bennyho Anderssona (ABBA) a hudba Franze Berwalda, švédského skladatele z 19. století.