Esejistický portrét Ksenie Okhapkinové přibližuje pevným řádem určovaný život na ruském industriálním maloměstě. Ruská dokumentaristka s citem pro obrazové kompozice a všímavostí vůči okolnímu dění skládá audiovizuální koláž z nenápadných detailů reality, které nám umožňují pozorovat společnost svázanou režimem a politickou mocí. Záznam mladých dívek učících se disciplíně v baletní škole či tréninku dospívajících chlapců v armádní přípravce slouží jako výmluvný důkazní materiál o indoktrinaci občanů, režisérka se však vyhýbá psychologizaci jednotlivých aktérů. Nebezpečnou ideologii naopak zachycuje bez nadbytečných slov či komentářů a poukazuje tak trefně na její plíživou nenápadnost a všudypřítomnost.