Filmy podle  sekce

Pocta Júsufu Šahínovi



O sekci


V zajetí smyslů: Egyptské příběhy Júsufa Šahína

Ve filmografii Júsufa Šahína (1926, Alexandrie – 2008, Káhira, Egypt), překypující velkolepými scénami, vyčnívá jeden nenápadný moment z formativního období jeho kariéry. Smyslná prodavačka limonád se nechá skupinou mladíků hrajících rokenrol zatáhnout do stojícího vlaku a pustí se do nespoutaného tance. Chromý trafikant, kterého hraje sám Šahín, dojde k vlaku a pozoruje tančící prodavačku přes okno. Když se jejich pohledy setkají, dívka přestane tančit a ve tváři se jí mihne výraz studu a nepatřičnosti. Jeho pohled je prázdný. Prodavačka mu nabídne láhev limonády, a když si ji vezme, usměje se na něj a on jí úsměv opětuje. Pak se dá znovu do zběsilého tance a také on na rušném nástupišti předvede ztřeštěný taneček.

Celá scéna trvá pouhé čtyři minuty. Nepadne během ní jediné slovo a nedostane se nám žádného dramatického zdůvodnění. Jde o prchavý okamžik lidské interakce, který je zcela neokázalý, ale dává nám nahlédnout do nitra obou hlavních postav. V roce 1958 to bylo něco, co egyptský film dosud nespatřil. Okamžik odzbrojující citové obnaženosti a ryzí kinematografie. Jednalo se o snímek Hlavní nádraží (Bab el-Hadid, 1958), vůbec neznámější a nejoceňovanější arabský film všech dob, díky němuž se Šahín stal na více než půl století největším filmovým vypravěčem arabského i afrického světa. Pro ty, kdo se s arabskými filmy setkávají jen příležitostně, je Hlavní nádraží synonymem nejen pro Šahínovu tvorbu, ale i pro celou arabskou kinematografii. Šahínovo dílo však nabízí mnohem víc, než naznačuje Hlavní nádraží. Jeho filmy jsou barvité, různorodé a nepředvídatelné a zahrnují politické střety, množství žánrů a rozmanitou estetiku.

Šahín se narodil v roce 1926 v Alexandrii, nejvíce kosmopolitním městě regionu, do středostavovské rodiny řeckého a libanonského původu, do období mezi dvěma světovými válkami. Od raného věku projevoval vášeň pro divadlo, film a Shakespeara. Po roce stráveném na Alexandrijské univerzitě se rozhodl studovat herectví v kalifornském Pasadena Playhouse, aby se krátce poté začal věnovat režii. Po absolvování univerzity v roce 1948 se Šahín vrátil zpět do Egypta a krátce poté natočil snímek Otec Amin (Baba Amin, 1950), ve kterém využil odlehčený formát k porušování zavedených filmových pravidel. Svým debutem prokázal přirozenou schopnost překračovat hranice žánrů a prolínat fantazii a rodinné drama.

Šahínova časná tvorba zůstává opomíjená nejen v arabském světě, ale i v dalších zemích. Řada kritiků považuje jeho časné filmy ve srovnání s osobnějšími a otevřeně politickými díly z pozdějšího období za slabší. Tento názor však přehlíží jeden zásadní aspekt Šahínovy tvorby, a tím je touha pobavit diváky.

Tři z jeho raných filmů jsou toho skvělým příkladem. Šahínův první dobový snímek Ďábel pouště (Shaytan al-sahraa, 1954), akční, dobrodružný film odehrávající se v poušti, předznamenává jeho pozdější rozsáhlé historické eposy. Jeho druhý film, Sbohem, má lásko (Wadda't hubbak, 1956), ve kterém se mísí romance s hudebními a tanečními prvky, neopakovatelným způsobem přepracovává žánr muzikálu. Ve filmu účinkovala dvojice populárních egyptských umělců Farid El Atrach a Shadia, kteří se znovu setkali v muzikálu Můj miláčku (Enta habibi, 1957), Šahínově vůbec nejlepší a nejzábavnější komedii.

Každý z těchto tří snímků, porušujících žánrová pravidla, má odlišný náboj, výpravu i náladu. Jsou to řemeslně bravurní, zábavné snímky, natočené podle hollywoodského mustru. Svým stylem i obsahem jsou však výsostně egyptské.

Šahín si velmi brzy získal reputaci mezinárodního autora. Jeho druhý film Ibn el Nil (1951) byl v roce 1952 nominován na Velkou cenu festivalu v Cannes. O dva roky později získal druhou nominaci s filmem Pod žhnoucím nebem (Siraa fil wadi, 1954), ve kterém poprvé reflektuje dobové sociálně-politické klima.

Film Pod žhnoucím nebem vznikl krátce po revoluci roku 1952, která svrhla egyptskou monarchii a nastolila republiku. Šahín tímto snímkem započal dlouhou cestu, jejímž cílem bylo zaznamenávat politickou a společenskou realitu porevolučního Egypta. Řada jeho raných filmů, jako je Pod žhnoucím nebem nebo Sbohem, má lásko, odráží Šahínovu neochvějnou víru v revoluci a tehdejšího prezidenta Džamála Abd an-Násira. Šahínova náklonnost k pracující třídě, patrná ve snímku Pod žhnoucím nebem, a neskrývaná podpora armády ve filmu Sbohem, má lásko odrážejí radostné naladění národa, který právě prožívá svůj socialistický sen.

V žádném Šahínově filmu není jeho nově nalezená národní hrdost tak patrná jako v Saladinovi (Al-Naser Salah al-Din, 1963), dobrodružném snímku o stejnojmenném egyptském sultánovi ze 12. století, který ubránil Jeruzalém před třetí křížovou výpravou. Saladin je zcela otevřená panarabská propaganda, ve které zakladatel dynastie Ajjúbovců symbolizuje prezidenta Násira, zatímco křižáci zastupují nově založený stát Izrael. Šahínův první barevný snímek obsahoval řadu historických nepřesností, které se však ztratily pod nánosem propracovaných akčních sekvencí a širokoúhlých cinemaskopických záběrů. Brilantně zinscenované bojové sekvence patří k největším a nejdelším v historii arabského filmu.

Šahín nijak neskrýval svou touhu po maximalismu. I přes nevšední umírněnost a mrazivé momenty ticha překypuje Hlavní nádraží emocemi a dramatičností. Šahín byl koneckonců mistrem melodramatu. Jeho nejintimnější a nejvytříbenější melodrama Úsvit nového dne (Fagr yom gedid, 1964), romance ve stylu Douglase Sirka, pojednává o milostném poměru bývalého aristokrata a mladé studentky z pracující třídy. Pod zdánlivým odsudkem zanikající feudální třídy a oslavou nového socialistického Egypta se však skrývá méně harmonický pohled na zemi, která zůstává i deset let po revoluci stále rozdělená. Dva roky po uvedení Úsvitu nového dne utrpěl Egypt vojenskou porážku v šestidenní válce a Šahínova nezpochybnitelná víra v prezidenta Násira a revoluci vzala za své, bez ohledu na vítězství Egypta v jomkipurské válce v roce 1973.

Žádný jiný film nevyjadřuje tak silně Šahínův nově nabitý pesimismus vůči arabské jednotě jako Návrat marnotratného syna (Awdat al-ibn al dal, 1976). Drama, volně inspirované stejnojmennou knihou Andrého Gida, představuje arabský svět jako rozpadlou rodinu, čekající na spasitele, který ji nedokáže sjednotit. Tato hudební tragédie je Šahínovo nejpesimističtější dílo; sžíravá rodinná sága o lidech, kteří se z dlouhého spánku probudí do noční můry.

Do pozdních 70. let předminulého století se utopický Egypt Šahínova mládí stal minulostí. Z jeho popela povstala kapitalistická, konzervativně homogenní společnost, řízená armádou a novou zbohatlickou třídou. Šahín se s pocitem odcizení a rozčarování pustil do série autobiografických filmů, které se zamýšlejí nad uměním a rodinou, ale i nad bývalou podobou Egypta. Prvním a nejlepším ze čtyř autobiografických filmů je snímek Alexandrie... proč? (Eskanderija... lih?, 1978), rozsáhlé, hvězdně obsazené drama, mapující Šahínovo dospívání v Alexandrii během druhé světové války. Nejvřelejší a nejlaskavější dílo, plné nostalgie po kosmopolitní Alexandrii jeho mládí, utvrzuje Šahínovu egyptskou identitu a vzdává hold Hollywoodu jeho dětství. V následujícím čtvrtstoletí se Šahín ve své autobiografické tetralogii obracel čím dál více do sebe. Zkoumal přitom vztah ke své západní identitě a také odkaz egyptské a arabské minulosti.

Sérii politických pojednání, z nichž většina vznikla ve francouzské koprodukci, ukončil v roce 1986 snímek Šestý den (Al-yom al-sadis), nejvíce atypické dílo Šahínovy pozdní kariéry. Příběh, odehrávající se v roce 1947 během epidemie cholery, vypráví o babičce, která se snaží zachránit svého vnuka před smrtelnou nemocí a zároveň odráží návrhy mladého cvičitele opic. Zásadní část Šahínova díla se soustředí na marný boj jednotlivce proti nepřemožitelným silám osudu. Využívá různé zbraně, aby zpomalily nebo zastavily příchod nevyhnutelné smrti: lásku, sex, ale především film. V Šestém dni se objevuje řada odkazů na Hollywood a na další snímky, které fungují jako dočasné útočiště před smrtí. A právě to je možná Šahínovo největší dědictví. Během své kariéry, která trvala více než půl století a obsáhla 40 snímků, natočil nejvlivnější filmař arabského světa rozhněvané filmy vzdorující tyranii, fanatismu a smrti jako takové.

Retrospektiva, kterou uvádíme v Karlových Varech, je největší festivalovou přehlídkou svého druhu a představuje vyčerpávající úvod do závratně rozmanité a nezařaditelné filmové kariéry. Zcela jistě se nejedná o poslední slovo k Šahínovi, jehož dílo zůstává velkoryse otevřeno různým interpretacím a analýzám, ale spíše o poctu jednomu z největších umělců 20. století.

Joseph Fahim


  • 2N1 29.6. 10:00 Kinosál Národní dům
    353 30.6. 14:00 Kinosál B
    634 3.7. 16:00 Kongresový sál
    9L4 6.7. 16:30 Lázně III
    Alexandrie... proč? Eskanderija... lih?
    Režie: Youssef Chahine
    Egypt, 1978, 125min.

    Stříbrným medvědem z Berlinale ověnčený snímek Alexandrie... proč? patří mezi Šahínovy vůbec nejoblíbenější filmy v zahraničí. Velkolepá autobiografická óda na předválečnou kosmopolitní Alexandrii vypráví příběh mladého herce, který sní o studiu herectví v Americe. Rozmarný, mnohovrstevnatý a osvěžující snímek předkládá láskyplný pohled na Šahínovo rodné město tak, jak ho v té době znal jen málokdo žijící za hranicemi Egypta.

  • 1D4 28.6. 16:00 Karlovarské městské divadlo
    256 29.6. 20:00 Kinosál B
    4H5 1.7. 22:30 Divadlo Husovka
    7C1 4.7. 10:00 Kino Čas
    Ďábel pouště Shaytan al-sahraa
    Režie: Youssef Chahine
    Egypt, 1954, 89min.

    Hrdina výpravného snímku ze starověké kmenové společnosti, připomínající Zorra mstitele, se rozhodne bojovat proti tyranskému vůdci vesnice. Šahínův první akční film nabídl jednu z prvních hereckých příležitostí mladému Omaru Sharifovi, budoucí hvězdě filmu Lawrence z Arábie.

  • 313 30.6. 11:30 Velký sál
    4N3 1.7. 16:00 Kinosál Národní dům
    6D6 3.7. 21:30 Karlovarské městské divadlo
    9D3 6.7. 13:00 Karlovarské městské divadlo
    Hlavní nádraží Bab el-Hadid
    Režie: Youssef Chahine
    Egypt, 1958, 73min.

    Šahínovo vrcholné dílo, dost možná i nejvlivnější a zároveň vůbec nejznámější arabský film. Psychologické drama o chromém muži, který se upne na sexuálně nevázanou prodavačku limonád na káhirském hlavním nádraží. Film, jenž soutěžil o hlavní cenu na Berlinale, je jedním ze dvou Šahínových snímků, ve kterých sám vystupuje v hlavní roli. Přirozené dialogy, reálné prostředí a zaměření na přehlíženou společenskou třídu vedly řadu kritiků ke srovnání filmu s italským neorealismem.

  • 1D6 28.6. 21:30 Karlovarské městské divadlo
    455 1.7. 17:00 Kinosál B
    724 4.7. 18:30 Malý sál
    Můj miláčku Enta habibi
    Režie: Youssef Chahine
    Egypt, 1957, 110min.

    Jeden z nejvtipnějších a nejpopulárnějších egyptských muzikálů všech dob představuje to nejlepší ze Šahínovy zábavní tvorby. Satira o muži a ženě, kteří jsou společenskými zvyklostmi přinuceni k sňatku a postupně se do sebe skutečně zamilují. Můj miláčku je dílo prvotřídního baviče, což je jedna z hlavních, filmovými vědci a kritiky často přehlížených tváří Šahínovy filmařské osobnosti.​

  • 1C4 28.6. 18:30 Kino Čas
    2L6 29.6. 22:30 Lázně III
    536 2.7. 22:00 Kongresový sál
    8N3 5.7. 16:00 Kinosál Národní dům
    Návrat marnotratného syna Awdat al-ibn al dal
    Režie: Youssef Chahine
    Egypt / Alžírsko, 1976, 124min.

    Šahínův nejalegoričtější film s nejkrvavějším koncem. Příběh rodiny, čekající na návrat dlouho nepřítomného mladšího syna, který ji má zachránit před tyranií staršího sourozence. Odvážná rodinná sága je Šahínovo první zásadní politické drama, jež zobrazuje lidské tělo působivým, v egyptské kinematografii doposud nevídaným způsobem.

  • 122 28.6. 12:30 Malý sál
    4L1 1.7. 10:30 Lázně III
    736 4.7. 22:00 Kongresový sál
    Otec Amin Baba Amin
    Režie: Youssef Chahine
    Egypt, 1950, 110min.

    Šahínův režijní debut je ukázkovým příkladem egyptských studiových filmů své doby. Fantaskní komedie pojednává o zesnulém otci rodiny, který sleduje, jak se bezprostředně po jeho smrti proměňuje jeho žena a dcera. Atypický debut mladého a zručného egyptského režiséra, který usiluje o nalezení rovnováhy mezi americkým filmovým vzděláním a egyptskou filmovou tradicí.

  • 2D2 29.6. 10:00 Karlovarské městské divadlo
    553 2.7. 14:00 Kinosál B
    734 4.7. 16:00 Kongresový sál
    9L1 6.7. 10:30 Lázně III
    Pod žhnoucím nebem Siraa fil wadi
    Režie: Youssef Chahine
    Egypt, 1954, 116min.

    Pod žhnoucím nebem je melodrama o mladém zemědělském inženýrovi, který se zamiluje do dcery zámožného velkostatkáře. Dílo, které otevřeně komentuje rostoucí propast mezi upadající aristokracií a vzmáhající se dělnickou třídou, poskytlo první hereckou příležitost egyptské filmové ikoně Omaru Sharifovi.

  • 235 29.6. 19:00 Kongresový sál
    5D1 2.7. 09:30 Karlovarské městské divadlo
    831 5.7. 08:30 Kongresový sál
    Saladin Al-Naser Salah al-Din
    Režie: Youssef Chahine
    Egypt, 1963, 186min.

    SaladinStatečné srdce své doby – je fiktivní vyprávění o křížových výpravách a zároveň alegorie o tehdejším egyptském prezidentovi Gamalu Abd an-Násirovi. Jedná se o Šahínův jediný snímek s dialogy ve spisovné arabštině (tzv. fusha) a jeho vůbec nejpropracovanější akční film. Strhující historický epos zůstává svou šíří i ambiciózní vizí dosud nepřekonán.

  • 1N4 28.6. 19:00 Kinosál Národní dům
    433 1.7. 13:00 Kongresový sál
    8L2 5.7. 13:30 Lázně III
    Sbohem, má lásko Wadda't hubbak
    Režie: Youssef Chahine
    Egypt, 1957, 100min.

    Šahínův druhý muzikál je hybridní snímek vyprávějící o nevyléčitelně nemocném vojákovi námořní pěchoty, který se zamiluje do zdravotní sestry. Téměř zapomenuté hudební melodrama je příkladem Šahínovy všestrannosti i jeho tendence nerespektovat žánrová pravidla.

  • 327 30.6. 21:30 Malý sál
    6D2 3.7. 10:00 Karlovarské městské divadlo
    7L6 4.7. 22:30 Lázně III
    936 6.7. 22:00 Kongresový sál
    Šestý den Al-yom al-sadis
    Režie: Youssef Chahine
    Egypt / Francie, 1986, 103min.

    Šestý den vypráví o mladé babičce, která se snaží vyléčit stonajícího vnuka během epidemie cholery ve 40. letech minulého století. Film byl poslední hereckou příležitostí pro Dalidu, jednu z největších francouzských popových hvězd. Šahínovo nejunikavější a nejfilozofičtější dílo, kombinující realismus, melodrama, hudební prvky a fantastický příběh.

  • 1L5 28.6. 19:30 Lázně III
    253 29.6. 14:00 Kinosál B
    4L6 1.7. 22:30 Lázně III
    835 5.7. 19:00 Kongresový sál
    Úsvit nového dne Fagr yom gedid
    Režie: Youssef Chahine
    Egypt / SSSR, 1964, 128min.

    Melodrama ve stylu Douglase Sirka vypráví o čtyřicátnici ze středostavovské rodiny, jež se zamiluje do vysokoškolského studenta dělnického původu. Šahínův často opomíjený klenot spojuje dojemnou romanci s pronikavým sociálním realismem. Zároveň jde o jednu z vizuálně nejzajímavějších výpovědí o Egyptě 60. let minulého století.

YouTube

Festival na síti: Instagram Youtube Twitter Facebook

© 2019 Film Servis Festival Karlovy Vary: festival@kviff.com +420 221 411 011 Všechny kontakty

HistorieHistorie GalerieGalerie
Passy, vstupenky, rezervacePassy, vstupenky, rezervace Festivalový deníkFestivalový deník
HistorieHistorie KontaktyKontakty
Archív filmůArchív filmů KVIFF TalksKVIFF Talks
Industry Days 30.6 - 3.7.Industry Days 30.6 - 3.7. KontaktyKontakty
Akreditace PressAkreditace Press KontaktyKontakty
VideogalerieVideogalerie GalerieGalerie
HistorieHistorie Průvodce festivalemPrůvodce festivalem