V kině Drahomíra proběhla projekce a Q&A s delegací filmu Gregorovi: Pojď se mnou do kina. Právě protagonisté německého dokumentu se kromě prosazení debatních formátů zasloužili i o další změny na poli filmových festivalů, ať už jde o snímky o sexuálních menšinách, nebo půlnoční sekce. „Následujte zdroje své inspirace a nepřemýšlejte příliš nad trhem,“ poradil tvůrcům devětaosmdesátiletý filmový historik Ulrich Gregor. „Nejdůležitější je motivovat filmaře k tomu, aby tvořili,“ doplnila jeho manželka Erika.
Za pětašedesát let promítli Gregorovi v berlínském Kinu Arsenal několik desítek tisíc filmů, jejichž ukázky viděli i návštěvníci Drahomíry. Pro celou jejich spolupráci byl charakteristický právě důraz na diskusi. „Kontakt s publikem je důležitý – proto publikum existuje. Vibrace existuje. Lidé by měli do kina chodit i kvůli sociální stránce věci – interagovat, debatovat, dělit se o zkušenosti,“ řekl Gregor.
„V 70. a 80. letech nebylo v Československu téměř možné sledovat okrajové filmy,“ uvedl kameraman dokumentu a český rodák Jan Kerhart, „manžele Gregorovy jsme Německu záviděli.“ Jak v závěru doplnila střihačka Silke Botsch, unikátní pohled na filmové matadory skládala z více než 200 hodin materiálu a ze záběrů z více než 90 filmů.
