Sekce Imagina ve světové premiéře představila krátkometrážní film Jak spatřil jsem tvář Boha ve stopě za letadlem, za účasti jeho režiséra Marka Jenkina.
Pocitový snímek, natočený na analogovou kameru Super8, připomíná deníkový zápis. Jenkin v něm s živelností filmového materiálu a impulzivní kadencí verbalizovaných myšlenkových pochodů skládá asociativní filmařskou mozaiku. „Pořád u sebe nosím kameru. Zítra mě tu s ní pravděpodobně uvidíte pobíhat. Pozor na mě, možná se objevíte v mém dalším filmu. Nejdříve točím, posléze stříhám a až pak píšu,” objasnil svůj tvůrčí proces, během kterého neustále hledá nové souvislosti.
„Jsem dost nudný člověk, pořád přemýšlím o filmech. Točím to, co mě přitahuje. V mimoobrazovém monologu si pak často vymýšlím. Zmiňovaná fakta o mých oblíbených filmech jsou ale pravdivá.” Právě svět kinematografie je pro experimentálně laděný film signifikantní. Jenkin na půdorysu esteticky prozrněných a většinou lidu zbavených záběrů sype filmové zajímavosti a odkazy, přičemž jeho vůbec nejformativnějším snímkem je Velká středa, v jehož centru stojí mladistvý svět a surfování. „Tím filmem jsem posedlý. Vše okolo sebe si s ním spojuji,” potvrdil Jenkin svou fascinaci.
Materiál filmu Jak spatřil jsem tvář Boha ve stopě za letadlem sahá až do roku 2000. Režisér se jej rozhodl vytvořit měsíc po dokončení jednoho svého celovečerního filmu. Když na instagramu uveřejnil krátký záběr a spoustu lidí, včetně dramaturga sekce Imagina Viktora Paláka, mu psalo, že by chtěli vidět celý film, získal zápal k jeho realizaci.
