Vřelého přijetí se na KVIFF dočkal celovečerní debut slovinské režisérky Uršky Djukić Little Trouble Girls, který získal cenu FIPRESCI v sekci Perspectives na letošním Berlinale. Příběh mladé sboristky, která na letním soustředění objevuje řeč a pocity svého těla, vypráví o probouzející se sexualitě a vyjadřuje se především obrazem a zvukem. „Proto mi film připadá jako úžasné médium, jeho obrazy dokážou mluvit silně.“
Djukić patří k filmařkám, které se nechávají vést svým materiálem a organicky mění scénář podle situace. „Hodně scén vzešlo z lokací. Třeba scéna s kyselými hrozny – ty jsem našla v zahradě kláštera, kde jsme natáčeli. Tak mě napadla metafora kyselých hroznů jako pokání za hříchy. Můj kreativní proces není moc striktní. Mám plán, ale pak do toho přijde život a já se tím nechám vést, i když se někdy bojím. Většinou se mi to vyplatí a později pochopím, kam mě má intuice vedla. Tenhle film je o těle, citech a smyslech. A já věřím, že naše tělo má svou inteligenci, že je silnější než náš mozek. A když ho posloucháme, nasměruje nás na správnou cestu,“ popsala Urška Djukić.
Debata v Kině Drahomíra se stočila i na liberálnost slovinské společnosti ve vztahu k jiné sexuální orientaci. „Pořád to není snadné, kvůli starému systému hříšnosti. Pořád se kvůli nějakým svým emocím cítíte provinile. Já nevyrostla v konzervativní katolické rodině, ale i tak jsem tu opresi všude cítila. Matka mě vychovala tak, abych byla hodná holka. A vždycky jsme měla pocit, že něco dělám špatně, když prožívám velké emoce. Přitom to je normální a důležité. Koncept hříšnosti je velmi vychytralý. Odděluje lidi od jejich těla a jeho síly. Když si myslíme, že to, co cítíme, je špatně, snáze následujeme jiné lidi,“ myslí si režisérka, která zaujala už svým krátkým filmem Babiččin sexuální život, ověnčeným Césarem či Evropskou filmovou cenou.
