Byl dirigent Talich kolaborant? Proč hrají Češi sami sobě divadlo? Budou národem skladníků na evropské křižovatce? Komu vadí možnost účinné léčby rakoviny? A je česká elita otázkou pro sociologa, nebo pro kriminalistu? Režisér J. A. Pitínský zkouší v Národním divadle operu B. Smetany Dalibor. Své vlastní svérázné představení Dalibora hraje v hledišti i Karel Vachek – s umělci, vědci, intelektuály i politickými aktivisty. Za zvuků Smetanovy hudby, jíž Vachek přisuzuje mystickou sílu, ožívají v Národním divadle, jež je výrazem národních tužeb i sebeklamů, příběhy lidí, kteří se postavili oficiální moci a zákonům, neboť k tomu měli morální důvod. Bratři Mašínové, agent Hučín, anarchista Jakub Polák nebo lékaři praktikující nepovolenou léčbu rakoviny – devitalizaci. Ti všichni jsou následovníky rebela Dalibora. Umělci jsou morálními vzory. Selhání elit vede k dějinným tragédiím. Revoluce roku 1989 byla podle historika Tesaře divadlem pro svět – až skončí představení, začne se kolaborovat. Pak přijde další happening a národ bude opět sjednocen. Obě inscenační roviny – operní i dokumentaristická – spolu po celou dobu komunikují, neboť motivy z opery jako by glosovaly dokumentární výpověď.