Už úvodní scéna „fotbalového baletu" napovídá, že tvůrce nebere národní sport smrtelně vážně, což vzápětí potvrdí historka souboje dvou okresních mužstev zápasících o prvenství v třetí lize. Věčně porážený tým Atletico Pabarile získá nenadále posilu, když se do své vesnice vrátí ze zahraničního angažmá osvědčený hráč Matutzi. Paralelně se odvíjí příběh ctižádostivého rozhodčího Crucianiho a machinací, jež ho stojí kariéru. Poněvadž jsme na Sardinii, hraje tu důležitou roli i pastýřský původ hráčů a staleté tradice rodových sporů a msty. Paolo Zucca dostal v roce 2009 mimo jiné Donatellova Davida za krátký film téhož názvu, a tak není divu, že se rozhodl využít úspěšný námět i v rozměru celovečerním. Jeho osobitý humor se nezastavuje před zlehčováním posvátných sportovních rituálů a míří i na primitivismus archaických zvyků a pokleslých lidských vlastností. Černobílá kamera dává satirické komedii nádech někdejších filmových aktualit.