Audrius Stonys, další filmař z „převratové generace“, se prosadil dokumentem Země nevidomých, jenž se stal generačním manifestem a dostalo se mu uznání nejen v Litvě, ale i v zahraničí. V roce 1992 mu Evropská filmová akademie udělila cenu Felix za nejlepší dokumentární film. Stonys je žákem dokumentaristy Šablevičiuse, jehož vliv je v Zemi nevidomých patrný, a potkává se zde díky tomu stará vizuální poetika s němou estetikou a neotřelými hrdiny nové filmařské generace.