Režisér VÍT KLUSÁK (37) natočil několik zásadních společenskokritických dokumentů: spolurežíroval například mystifikační Český sen o falešném hypermarketu, sociální grotesku Vše pro dobro světa a Nošovic nebo polemický portrét Andreje Babiše MATRIX AB v televizním cyklu Český žurnál. V Karlových Varech dnes uvede světovou premiéru své letošní novinky Svět podle Daliborka. Dokument pojednává o sedmatřicetiletém prostějovském neonacistovi, který nesnáší pavouky, cikány, uprchlíky, práci a někdy i mámu, se kterou bydlí v malém panelákovém bytě. Nikdy nevytáhl paty z Prostějova, nikdy neuhodil člověka, má smůlu na ženské a jeho videa na YouTube a Facebooku jsou skutečně svéráznými uměleckými díly.
Jak jste Dalibora objevil?
Poprvé jsem ho zahlédl v roce 2014 v jednom videu, kde se oháněl vystřelovacím obuškem, který se mu pořád zasekával. Jmenovalo se to Daliborkův obušek a bylo to úplně trhlý. Myslel jsem si na chvilku, že si z nácků dělá legraci. Když jsem se ale proklikal trochu dál, rozprostřely se přede mnou stovky videí, celý Daliborkův život – jak naoko vraždí mámu, jak s kolegou v lakovně tančí valčík, jak se polévá kečupem v koupelně, jak se převléká za senilní babku, jak bloumá hřbitovem, jak se stylizuje do kandidáta na prezidenta, který slibuje obnovit trest smrti… Během pár hodin se mi rozkryl celý jeho prapodivný svět.
On ale s natáčením nesouhlasil jen tak…
Požádal jsem ho o schůzku a on mi řekl: „Nejezdím mimo Prostějov, musíte přijet vy.“ Já na to, že s tím nemám problém, a on na to odepsal: „Vy budete policajt, schůzku ruším!“ A zablokoval si mě. Takže jsem z jednoho videa vykousl jeho fotografii a s ní jsme se ještě s kolegyní novinářkou Hankou Čápovou vydali do Prostějova. Tam nás barmani a hospodští posílali od čerta k ďáblu, a když už jsme skoro chtěli odjet, vykřikl jsem v nějaké zaplivané čtyřce: „Jeho otec se jmenoval Adolf a byl řeckořímský zápasník!“ – To jsem věděl z jednoho videa. A vztyčil se postarší nabušenec, asi sedmdesátiletý zabiják, a řekl: „S tím jsem zápasil. Adolf byl fajn.“ Trochu nás nasměroval, ale stejně jsme ještě pokračovali přes několik dalších štací, až jsme s Hankou v osm večer konečně stáli před nízkým žlutým panelákem. Zazvonil jsem na zvonek se jménem Daliborovy mámy – a nic se nestalo. Po večeři jsme se vrátili, postavili se před panelák a já zařval: „Dalibore!!!“ A Dalibor vyšel na balkon a říká: „Policajt, ten by tu takhle neřval.“ – A byla ruka v rukávě. Když jsme se pak líp seznámili, říkal mi, že zatímco jsme s Hankou večeřeli, on v horečnatém stresu mazal z počítače háknkrajce a portréty Hitlera, jak se mazlí se svým vlčákem…
Celý rozhovor Kateřiny Kadlecové si přečtěte v dnešním Festivalovém deníku.
