Rozhovor Festivalového deníku: Ken Loach a Paul Laverty o výzkumu terénu a ověřování faktů

Režisér KEN LOACH a jeho dvorní scenárista PAUL LAVERTY společně vytvořili dvanáct celovečerních snímků a dva krátké. Včera ve Velkém sále uvedli jeden z nich, Sladkých šestnáct let z roku 2002, ale jinak jsou miláčky obecenstva karlovarského festivalu už dávno. Hned dva jejich snímky z poslední doby tu vzbudily nadšení – v roce 2009 to byla rozverná hříčka Hledá se Eric s fotbalistou Ericem Cantonou v hlavní roli, v roce 2012 pak komedie o mladých skotských delikventech s příchutí whisky Andělský podíl.

Jak vlastně vznikají vaše vtipné příběhy z méně vtipných, často dost neutěšených prostředí?

Ken Loach: Třeba první Paulův scénář, který pro mě napsal, Carlina píseň, vycházel převážně z jeho osobních zkušeností s uprchlíky v Nikaragui. Velkou část filmu jsme točili i v Glasgow, odkud Paul pochází a kam hlavní hrdinka z Nikaraguy uprchla. Říkali jsme si, že po Carlině písni bychom měli udělat nějaký menší film, a proto se Paul nastěhoval na měsíc nebo dva ke knězi. Tak vznikl snímek o vyléčeném alkoholikovi Jmenuji se Joe.

Vy jste, Paule, původní profesí právník se specializací na lidská práva. Jak přesně vám váš obor pomáhá při psaní scénářů?

Paul Laverty: Jsem velmi přísný ve výzkumu terénu, v hledání a ověřování faktů. Například když jsme připravovali scénář Svobodný svět, hodně jsme se soustředili na světovou hospodářskou krizi a různé nespravedlnosti, které se v Británii dějí dělníkům. Mluvili jsme s lidmi, kteří v naší zemi sklízejí ovoce a pracují na farmách; řada z nich byla z východní Evropy. Putovali jsme ze severu Skotska až na jih Anglie a výzkumem přímo v terénu jsme získali jakýs takýs pojem o tom, jak vypadá současná situace. Teprve potom jsme našli způsob, jak příběh vyprávět – nikoli z pohledu imigranta, ale z perspektivy někoho přímo z Británie, kdo přistěhovalce naopak vykořisťuje. Tak vznikla postava třicetileté svobodné matky Angie. Díky ní jsme mohli přirozeně zkoumat i předchozí generaci – vždyť její otec měl po většinu života jedno zaměstnání, ona měla nestálá místa... Až dokonalé poznání reality vám pomůže napsat pravdivé postavy.

Celý rozhovor Veroniky Bednářové si přečtěte v dnešním Festivalovém deníku.