Člověka musí prověřit život. Michel Franco debatoval o Nebezpečných snech

Michel Franco loni na KVIFF uváděl Paměť s Jessicou Chastain, letos přijel na festival přijel znovu a debatoval tu o dalším filmu, který natočil s Jessicou Chastain, Nebezpečné sny. Erotické drama vypráví o nevyrovnaném vztahu americké filantropky a mladého mexického tanečníka.

Film, který už vstoupil do české distribuce, se odehrává v Kalifornii a kriticky nahlíží svět bohatých amerických liberálů. „Rozhodl jsem se natáčet v San Franciscu nejen proto, že Isaác Hernández tancoval v místním souboru. Ale kdyby se to odehrávalo v Texasu, hned by se tam dostaly nálepky, že liberálové jsou lepší než republikáni. Jenže podle mě nemůžete sám sebe označit za lepšího než ostatní. Člověka musí prověřit sám život,“ rozvíjel režisér svou tezi o tom, že každý je schopen dobrého i zlého.

„Jessice nevadilo, že jí tato role způsobí problémy, má taková výzvy ráda. A nebránil jsem se tomu, že i její mexický přítel udělá chybu a chová se špatně. Nejen on, máme tam i scénu, kde se Mexičani chovají strašně k jiným imigrantům. To je bohužel založeno na skutečné události, kdy asi před čtyřmi lety v detenčním centru v Juarézu zemřelo asi osmdesát Venezuelanů, kteří tam na protest založili požár a hlídači je nechali uhořet,“ vyprávěl Franco.

Nápad na Nebezpečné sny nosil filmař v hlavě asi osm let. „Jako Mexičanovi mi dělá starost, jak se k přistěhovalcům chovají v USA, kde je dost neoceňují za to, jak obohacují americkou ekonomiku či kulturu. Původně jsem uvažoval o vztahu mezi mužem a mladou Mexičankou. Snažím se udělat film každý rok a když přišel čas rozhodnout se, co bude můj další film, točil jsem zrovna Paměť. Byl jsem s Jessicou na obědě a zajímalo mě, co si o tom myslí. A ji to zaujalo, tak jsem postavu Američana změnil v ženu,“ přiblížil režisér, jak snímek vznikal. „Balet jsem tam přidal později, až když jsem potkal Isaáca Hernándeze, který je dle mnohých nejlepší tanečník na světě. Díky tomu je jeho postava nekonvenční imigrant a taky jsem tak přišel na konec filmu,“ dodal.

Drsný konec některé diváky rozrušil a jedna divačka se ptala, proč je tak krutý. „Možná je to moc přímé, ale nechovám moc víry ve vztah těchto dvou zemí a nevěřím ani vztahu dvou lidí, který je založený na mocenské dynamice,“ odpověděl filmař. „Někdy to je pro mě těžké jako pro producenta, protože film s pozitivnějším poselstvím by se líp prodával. Jenže já bych tomu poselství pak nevěřil, přišlo by mi povýšenecké. Život je často tragický, zvlášť když je někdo špatně vybavený na těžkou situaci, jako tyto postavy,“ vysvětlil Franco. „Mnoho mých filmů je uspokojivých jinak, než jak jsou diváci zvyklí. Občas, když mi někdo začne říkat: Viděl jsem váš film…, skočím mu do řeči s větou: Měl bych se vám omluvit?“ usmál se režisér.