Často bývá označován jako „Woody Allen mexické kinematografie.” Čtyřiačtyřicetiletý režisér Michel Franco patří mezi nejplodnější současné autory, na 58. ročník KVIFF přivezl snímek Paměť. A spolu s ním i kulisy Brooklynu, ve kterých rutinní život svobodné matky naruší setkání s mužem sužovaným příznaky demence.
„Nápad na film vychází ze scény, kdy muž sleduje ženu z třídního srazu domů a neví se proč. Ptal jsem se, kdo jsou ti lidé,” prozradil režisér publiku. Byť citlivě vystavený děj snímku naznačuje citlivou romanci, režisér jakékoliv nálepky odmítá. „Lidé mě při vývoji scénáře tlačili, abych film nějak nálepkoval. Ale to je nesmysl. Prostě to proběhlo tak, jak to mělo proběhnout,” podotkl tvůrce a připodobnil svůj organický styl režie k Miloši Formanovi či zmiňovanému Woodymu Allenovi.
I přes nízký rozpočet se režisérovi povedlo do titulních rolí obsadit Jessiku Chastain a Petera Sarsgaarda, který za ústřední roli získal cenu na loňském benátském festivalu. Divákům neuniklo ani poděkování herci a hvězdě letošní znělky Beniciovi del Toro, které se objevilo v titulcích. Jak režisér prozradil, děkoval za možnost bezplatného využití záběrů ze snímku Basquiat, které se ve filmu Paměť objeví. Při debatě s publikem došlo i na režisérovo tvůrčí tempo. „Snažím se dělat film každý rok, protože myslím, že film má být odrazem něčeho, co se v životě režiséra skutečně odehrálo. Nejlepší je vzít si ze systému to nejlepší a dělat si to po svém,” uzavřel režisér, který na karlovarském festivalu mentoruje mladé nadějné filmaře v programu Future Frames – Generation NEXT of European Cinema.
