Loni přijel Michel Franco na KVIFF s filmem Paměť a jako mentor Future Frames. Tak se mu tu líbilo, že se letos vrátil s novinkou Nebezpečné sny, představenou v soutěži Berlinale. I o ní se mluvilo na jeho KVIFF Talku, do kterého se kromě moderátora Pavla Sladkého hojně zapojovalo také publikum. Diskutovat chtělo hlavně o konci jeho nového erotického dramatu o destruktivní dynamice americko-mexického páru, který odráží i vztah jejich zemí. „Vytvořit filmy, které jsou pro diváky výzvou, je dnes těžší, než bylo třeba před deseti lety. Takže je pro mě velký kompliment, že vám ten film leží v hlavě ještě po pár dnech,“ podotkl Franco.
Vřelá debata pokryla i celý tvůrčí proces plodného mexického filmaře. Od scénáře („Vždy když píšu scénář, vím, jak to skončí. Ale nechávám postavám prostor, aby mi ukázaly, co se stane mezitím.“), přes shánění peněz („Můj pitch bývá: přísahám, že vím, co dělám, jen vám to nedokážu vysvětlit.“) a přípravy s herci („Nezkoušíme, ale trávím s herci hodně času a hodně o všem mluvíme.“) po střih („To je frustrující, ale nejlepší část procesu.“)
Režisér, jenž točí rychle a za čtrnáct let stihl už devět titulů, se také svěřil s tím, jaké kolegy vyhledává. „Mám rád režiséry, kteří toho natočili hodně. Vaše první tři filmy jsou osobní, ale když točíte desátý, už musíte být vynalézavý – a to mě zajímá,“ uvedl Franco. „Naopak nemám rád filmy, kde vám do první hodny řeknou, kdo je hodný a zlý. Postava může být obojí. Nezajímá mě očividný příběh. U mých filmů hned neuhodnete, co se stane. To by nebylo stimulující. Ovšem nemůžete diváky překvapovat, aniž byste zradili postavy,“ tvrdí rodák z Mexico City.
Tvůrce oceněný v Cannes i Benátkách se také svěřil se svou láskou pro další druhy umění. „Když se mě scenáristi ptají, jak se mají zlepšit, říkám jim, aby četli. Miluju například Philipa Rotha. Stejně jako Dostojevský rozumí lidské nátuře, umí to se slovy. A taky miluju hudbu, i když poslouchám stále ty samé desky, co jsem si koupil, když mi byl dvanáct. Respektuju hudbu tak moc, že ve svých filmech ji skoro nepoužívám.“
Na KVIFF je Franco celou dobu, denně však vidí tak jeden film. „Nedokážu se dívat na čtyři filmy za den, jako třeba Sergej Loznica. Píšu další scénář, taky tu potkávám přátele a propaguju Nebezpečné sny. Ale platí i to, že když jsem s filmem spokojený, je to jako bych se dobře najedl a už nemám do konce dne hlad,“ přemítal režisér.
