Sedm blízkých setkání 2016 / La dernière femme / Francie, Itálie 1976
Jitka Rudolfová uvádí
Ferreri již v 70. letech začal sázet na to, co stále intenzivněji rozvíjí dnešní dramatika, když niterným konfliktům dává fyzickou podobu, šokující a drsně naléhavou. Byl posedlý mechanismy mocenských her a viděl je i v partnerském životě, kde způsobují, že muž a žena spolu nikdy nemohou vytvořit harmonickou dvojici.
„Ferreriho film jsem objevila teprve nedávno a silně mě zasáhl – svým geniálním zpracováním tématu vztahu mezi mužem a ženou, kdy ‚to pravé‘ mužství se ocitá v krizi. Upozornil mě na něj herec Václav Neužil, s tím, že by ho zajímalo, jak probíhalo natáčení, jelikož Gérard Depardieu se tam většinu času objevuje nahý se ztopořeným penisem, což mě tedy nejprve spíš odradilo, jako zbytečná ‚atrakce‘, kterou nevím, jestli chci vůbec vidět. Neprávem! Sexuální scény a nahota ve filmu zde totiž nejsou pouhou režijní či kameramanskou onanií, nýbrž precizní a promyšlenou alegorií vztahu neúprosně směřujícího ke svému nečekanému a drsnému finále.“ Jitka Rudolfová. Ferreri již v 70. letech začal sázet na to, co stále intenzivněji rozvíjí dnešní dramatika, když niterným konfliktům dává fyzickou podobu, šokující a drsně naléhavou. Byl posedlý mechanismy mocenských her a viděl je i v partnerském životě, kde způsobují, že muž a žena spolu nikdy nemohou vytvořit harmonickou dvojici.
Zdena Škapová
118 min / Barevný, 35 mm
Režie Marco Ferreri
/ Scénář Rafael Azcona, Marco Ferreri, Dante Matelli
/ Kamera Luciano Tovoli
/ Hudba Philippe Sarde
/ Střih Enzo Meniconi
/ Výtvarník Michel de Broin
/ Produkce Edmondo Amati
/ Výroba Flaminia Produzioni Cinematografiche
/ Koprodukce Les Productions Jacques Roitfeld
/ Hrají Gérard Depardieu, Ornella Muti, Michel Piccoli
/ Sales Park Circus Group
Marco Ferreri (1928, Milán – 1997, Paříž), italský režisér, scenárista a herec, který se do světové kinematografie zapsal provokativním dílem, napadajícím různé projevy mravního pokrytectví a stereotypy buržoazní životní kultury. Klíčové téma umění 2. poloviny 20. století, jímž je existenciální krize moderního člověka, bylo formulováno za jeho významného přispění. Ferreriho filmy mají ráz alegorií, přičemž v nich vzniká napětí mezi abstraktně pojatým námětem a naturalistickým stylem, agresivním a překračujícím veškerá ideová i společenská tabu: Včelí královna (1962), Žena opice (1963), Dillinger je mrtev (1968), Líza (1972), Velká žranice (1973), Ahoj, samečku (1977), Příběh Piery (1983), Dům smíchu (1990), Maso (1991). Symbolikou, anarchismem a sarkastickým tónem připomínají Buñuelovu tvorbu a režisér za ně získal několik nejvyšších ocenění na prestižních festivalech.
Park Circus Group
15 Woodside Crescent, G37UL, Glasgow
Spojené království
Tel: +44 141 332 2175
E-mail: [email protected]
Vary z první ruky během celého roku.
Buďte mezi prvními, kteří se dozví o chystaných akcích i dalších novinkách. Newsletter posíláme, jen když máme co říct.
