Archív filmů Poslední žena / La dernière femme

Francie / Itálie
1976, 118 min

Sekce: Sedm blízkých setkání
Ročník: 2016

Jitka Rudolfová uvádí

Ferreri již v 70. letech začal sázet na to, co stále intenzivněji rozvíjí dnešní dramatika, když niterným konfliktům dává fyzickou podobu, šokující a drsně naléhavou. Byl posedlý mechanismy mocenských her a viděl je i v partnerském životě, kde způsobují, že muž a žena spolu nikdy nemohou vytvořit harmonickou dvojici.


Synopse

„Ferreriho film jsem objevila teprve nedávno a silně mě zasáhl – svým geniálním zpracováním tématu vztahu mezi mužem a ženou, kdy ‚to pravé‘ mužství se ocitá v krizi. Upozornil mě na něj herec Václav Neužil, s tím, že by ho zajímalo, jak probíhalo natáčení, jelikož Gérard Depardieu se tam většinu času objevuje nahý se ztopořeným penisem, což mě tedy nejprve spíš odradilo, jako zbytečná ‚atrakce‘, kterou nevím, jestli chci vůbec vidět. Neprávem! Sexuální scény a nahota ve filmu zde totiž nejsou pouhou režijní či kameramanskou onanií, nýbrž precizní a promyšlenou alegorií vztahu neúprosně směřujícího ke svému nečekanému a drsnému finále.“ Jitka Rudolfová. Ferreri již v 70. letech začal sázet na to, co stále intenzivněji rozvíjí dnešní dramatika, když niterným konfliktům dává fyzickou podobu, šokující a drsně naléhavou. Byl posedlý mechanismy mocenských her a viděl je i v partnerském životě, kde způsobují, že muž a žena spolu nikdy nemohou vytvořit harmonickou dvojici.

Zdena Škapová

Režie

Marco Ferreri (1928, Milán – 1997, Paříž), italský režisér, scenárista a herec, který se do světové kinematografie zapsal provokativním dílem, napadajícím různé projevy mravního pokrytectví a stereotypy buržoazní životní kultury. Klíčové téma umění 2. poloviny 20. století, jímž je existenciální krize moderního člověka, bylo formulováno za jeho významného přispění. Ferreriho filmy mají ráz alegorií, přičemž v nich vzniká napětí mezi abstraktně pojatým námětem a naturalistickým stylem, agresivním a překračujícím veškerá ideová i společenská tabu: Včelí královna (1962), Žena opice (1963), Dillinger je mrtev (1968), Líza (1972), Velká žranice (1973), Ahoj, samečku (1977), Příběh Piery (1983), Dům smíchu (1990), Maso (1991). Symbolikou, anarchismem a sarkastickým tónem připomínají Buñuelovu tvorbu a režisér za ně získal několik nejvyšších ocenění na prestižních festivalech.

Kontakty

Park Circus Group
15 Woodside Crescent, G37UL, Glasgow
Spojené království
Tel: +44 141 332 2175
Fax: +44 141 332 2133
E-mail: [email protected]
www: www.parkcircus.com

O filmu

Barevný, 35 mm

Sekce: Sedm blízkých setkání
   
Režie: Marco Ferreri
Scénář: Rafael Azcona, Marco Ferreri, Dante Matelli
Kamera: Luciano Tovoli
Hudba: Philippe Sarde
Střih: Enzo Meniconi
Výtvarník: Michel de Broin
Produkce: Edmondo Amati
Výroba: Flaminia Produzioni Cinematografiche
Koprodukce: Les Productions Jacques Roitfeld
Hrají: Gérard Depardieu, Ornella Muti, Michel Piccoli
Sales: Park Circus Group
YouTube

Festival na síti: Instagram Youtube Twitter Facebook

© 2021 FILM SERVIS FESTIVAL KARLOVY VARY, a.s. [email protected] +420 221 411 011 Všechny kontakty

HistorieHistorie GalerieGalerie
Doprovodný programDoprovodný program Festival Pass, vstupenky, rezervaceFestival Pass, vstupenky
HistorieHistorie KontaktyKontakty
Archív filmůArchív filmů KVIFF TalksKVIFF Talks
Industry Days Programme 2021Industry Days Programme KontaktyKontakty
VideogalerieVideogalerie GalerieGalerie
KontaktyKontakty Denní plányDenní plány
HistorieHistorie Průvodce festivalemPrůvodce festivalem