Ve španělském filmu se jedenatřicetiletá herečka ADRIANA UGARTE pohybuje od šestnácti, objevila se na plátnech i v seriálech. Teď ztvárnila Julietu, mladou ženu, které život připraví několik šťastných setkání, ale i smutné ztráty. Španělský žijící klasik Pedro Almodóvar se v Julietě vrací ke svému osvědčenému vyprávění o silné ženské hrdince, již snímá ve fantastických světlech.
Jak jste se k Almodóvarovi, režisérovi skvělých opusů Mluv s ní, Vše o mé matce nebo Špatná výchova, dostala?
Byl to pro mě dárek, krásné překvapení. Zavolali mě na konkurs, ale řekli mi jen, že to režíruje jeden z nejdůležitějších španělských tvůrců. Četla jsem scénář a představovala si, kdo by to tak mohl být. Jenže jsem to neuhodla – Julieta je čisté drama, chybí tam ty elementy bláznivé komedie, jaké od Pedra známe… O týden později mi z produkce zavolali znovu: „Přijď!“ To už jsem se těšila, že mi to prozradí, ale houby: „Ne, ne, ne, nepovíme ti nic.“ Prosila jsem je, že nic nevyzradím, ale marně: „Adriano, uklidni se, teď ti nemůžeme říct víc.“ Na konci druhého kola konkursu mi nakonec pošeptali, že režisér je se mnou moc spokojený – a že je to sám Pedro Almodóvar. Byla jsem nakonec vděčná, že jsem to nevěděla dopředu, byla bych strašně nervózní!
Jaký na vás Pedro Almodóvar udělal dojem?
Když jsme se poprvé potkali, uvědomila jsem si, že není jenom tvůrčí génius, ale vyzařuje z něj i energie nevšedního člověka. On ví, jak se cítíte. Vidí do vás víc než vy sami. Je jako kouzelník. Nic podobného jsem do té doby nepoznala.
Celý rozhovor Šimona Šafránka si přečtěte v dnešním Festivalovém deníku.
