Před pěti lety uspořádal karlovarský festival dokumentaristovi Karlu Vachkovi retrospektivu, letos tu poprvé v rámci KVIFF Talk ukázal záběry z údajně ztraceného filmu. Na nich sledujeme nemocniční ošetřování popáleného, ale ještě reagujícího Jana Palacha.
„Já jsem nikdy neviděl nic tak strašnýho!“ prozradil dokumentarista. Vachek začal v roce 1968 chystat nový film. Točil záběry sovětských tanků v ulicích Prahy, projevy československých politiků, ale především se po partyzánsku dostal za Palachem do nemocnice, kde tehdy dvacetiletý student filozofické fakulty tři dny umíral na následky popálenin. Kusy filmu se teď vynořily po skoro půlstoletí. Měl je u sebe Petr Brada, který se podílel na produkci Vachkových tehdejších dokumentů. Po jeho smrti je jeho manželka teprve nedávno nabídla Národnímu filmovému archívu. A tam je před čtrnácti dny poprvé po letech viděl i Karel Vachek.
„Nemohl jsem se na to dívat. Je to hrozné, normálně jsem zavíral oči,“ popisuje svůj zážitek tvůrce. Přesto se rozhodl záběry nejen ukázat na festivalu, ale rovněž je zařadit do svého připravovaného filmu Komunismus. Kromě dokumentaristova nového projektu představili jeho producenti Radim Procházka a Mikuláš Novotný během hodinového panelu ukázky ze všech zásadních Vachkových děl – „od cinema vérité po filmové romány“.
Celý článek Zbyňka Vlasáka můžete nalézt ve čtvrtečním vydání Festivalového deníku.
