Adrian se rozhodne kvůli nevalným pracovním příležitostem v Rumunsku odjet za prací do Itálie, nemá však ponětí, jaký vliv může mít tato volba na vztah s jeho manželkou Monikou. Vzkřísit svou někdejší lásku se snaží hlavní postavy soutěžního snímku U trati, který režíroval představitel tzv. rumunské nové vlny Cătălin Mitulescu.
Snímek je velmi skromný, co se týče dialogu, chemie mezi ústřední dvojicí je však hmatatelná. „Když jsem si četla scénář, věděla jsem, že režisér nechce, aby bylo hned od začátku jasné, co se přesně stalo, ale aby náš vztah byl jaksi tajemný. Často jsme oba na scéně společně a neřekneme si vůbec nic. Jako by to byla Shakespearova Noc svatojánská, plná kouzla, napětí a emocí,“ uvedla představitelka Moniky Ada Condeescu.
Režisér Mitulescu přiznává, že ve filmu hraje roli i určitý ironický komentář k stereotypům: „Chtěl jsem, aby se hlavní hrdina vrátil domů jako cizinec. Když jde Rumun do Itálie, začne se mu říkat Rumeno, přijímá tím nový život, novou identitu. Pak s ním Rumuni doma mluví jinak, dělají si z něj srandu. Vzniká odstup. Rumunsko mělo být v mém filmu vykreslené takové, jaké je ve skutečnosti, chtěl jsem ukázat sílu, která by hlavního hrdinu stáhla zase zpátky do rodné země.“
Důležitou roli hraje ve filmu prostředí. Železnice, kterou mají Adrian s Monikou hned za domem, ovlivňuje rytmus snímku. „Já mám s vlakem spojený stav meditace, před tím, než projede, cítíte energii, navozuje to ve vás pocit přítomnosti a taky přemýšlíte více o tom, jak plyne čas,“ uvedl režisér na dotaz, proč svůj příběh vystavěl v blízkosti trati.
