Na 52. ročníku MFF KV převezmou Křišťálový glóbus za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii dva filmaři, kteří svou společnou autorskou tvorbou zásadně ovlivnili vývoj ostrovní kinematografie. Režisér Ken Loach a jeho dvorní scenárista Paul Laverty společně vytvořili 12 celovečerních a 2 krátké filmy a stali se průkopníky britského sociálně realistického filmu s humanitním poselstvím.
Filmy Kena Loache a Paula Lavertyho získávají pravidelně ocenění na renomovaných mezinárodních filmových přehlídkách (Cannes, Benátky) a také s karlovarským festivalem pojí především Kena Loache úzký vztah.
Na 16. MFF Karlovy Vary v roce 1968 získala Carol Whiteová Cenu za nejlepší ženský herecký výkon v Loachově filmu Smůla na patách (Poor Cowe). Film získal i Zvláštní ocenění technické poroty. V roce 1970 získal a osobně přebíral na 17. ročníku MFF KV Velkou cenu za svůj přelomový snímek Kes, drama, které britský filmový institut zařadil mezi deset nejlepších britských snímků 20. století. Hostem karlovarského festivalu byl také na jednom z jeho prvních porevolučních ročníků v roce 1992. Karlovarský festival uvádí Loachovy a Lavertyho filmy průběžně ve svém programu.
Ken Loach
Rodák z Nuneatonu, vystudoval práva na St. Peter's Hall, v Oxfordu a po krátkém působení v divadle začal pracovat počátkem 60. let jako televizní režisér na stanici BBC. Svou dlouholetou režijní kariéru započal televizním filmem Cathy Come Home a dramatem Kes, oceněném právě na MFF Karlovy Vary. Po zlomovém filmu Lůza (Riff-Raff), který se stal v roce 1991 Evropským filmem roku přišla řada významných titulů – Země a svoboda (Land And Freedom, 1995), Sladkých šestnáct let (Sweet Sixteen, 2002), Zvedá se vítr (The Wind That Shakes The Barley), za nějž získal Zlatou palmu pro nejlepší film na MFF v Cannes 2006, Hledá se Eric (Looking for Eric, 2009), Andělský podíl (The Angels’ Share, 2012) a zatím poslední Já, Daniel Blake (I, Daniel Blake, 2016) opět vyznamenaný Zlatou palmou pro nejlepší film na loňském MFF v Cannes.
Paul Laverty
Paul Laverty se narodil irské matce a skotskému otci v Kalkatě v Indii. Vystudoval filosofii na Papežské univerzitě Gregoriána v Římě. Poté získal diplom z práv na Strathclydské univerzitě a následně působil jako právník v Glasgow. V polovině 80. let pracoval v organizaci pro lidská práva v Nikarague a 3 roky žil ve střední Americe.
Paul Laverty napsal scénáře ke 12 celovečerním a 2 krátkým filmům, režírovaným Kenem Loachem. Film Jmenuji se Joe (My Name is Joe) vyhrál na MFF v Cannes roku 1998 cenu za nejlepší herecký výkon Petera Mullana. Za film Sladkých šestnáct let (Sweet Sixteen) - získal Paul Laverty v Cannes 2002 cenu za nejlepší scénář; Zvedá se vítr (The Wind That Shakes the Barley) je vítězem Zlaté palmy v Cannes v roce 2006 a snímek Já, Daniel Blake (I, Daniel Blake) byl také oceněn Zlatou palmou v roce 2016. Paul Laverty napsal scénář k snímkům A také déšť (Tambien La Lluvia) a Olivovník (El Olivo), režírovaných Icíarou Bollaínovou.
