První domácí publikum, které si vychutnalo restaurovanou verzi oceňovaného filmu Jana Němce z roku 1964 Démanty noci, bylo to v Karlových Varech. Ve Velkém sálu dnes film uvedla početná delegace. Restaurátorka Tereza Frodlová z Národního filmového archivu v úvodu vysvětlila, proč se NFA rozhodl obnovit zrovna Démanty noci, a tím je zpřístupnit dalším generacím. Film je zaujal nejen silným příběhem, ale především kompozicí záběrů, jejíž charakter se v nové verzi pokoušeli zachovat v co největší podobnosti.
„Démanty noci jsou experimentálním filmem, a to především svým kontrastním zvukovým materiálem, použitím prošlého filmového materiálu a pokusnou post produkcí v laboratoři, která měla přispět k expresivnímu výrazu filmu.“ Ve své době snímek nebyl kvůli použití inovativních a provokativních technik vždy úplně pozitivně přijat. „Tyto filmové postupy experti často považovali za chybu, ne za záměr. Až když se opakovaně objevily v dalších filmech kameramana Jaroslava Kučery, bylo jasné, že to omyl nebyl,“ připomněla Frodlová.
Generální ředitel NFA Michal Bregant přidal poděkování všem, kteří se podíleli na digitálním restaurování snímku, přivítal v sále příbuzné Jana Němce a Arnošta Lustiga a nakonec převyprávěl příhodu, která se odehrála v roce 1967 v Paříži. V té době dělal jeden český novinář rozhovor s umělkyní Toyen, která už nějakých dvacet let žila ve francouzské metropoli. „Toyen viděla dle vlastních slov všechny české filmy promítané v Paříži a právě Němcovy Démanty noci se pro ni staly nezapomenutelné. Hledaly totiž to samé, co ona hledala celý život: co se nachází v lidském podvědomí.“
