Ve věku 91 let zemřel v pátek 10. února jeden z nejvýznamnějších světových režisérů Carlos Saura. Se svými psychologickými dramaty patřil spolu s Luisem Buňuelem k nejznámějším španělským filmovým tvůrcům 20. století. Saura byl držitelem Křišťálového globu za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii. Cenu osobně převzal na 35. ročníku MFF KV v roce 2000.
Média o úmrtí informovala akademie španělského filmu, která Saurovi hodlala v sobotu předat svou cenu Goya za celoživotní dílo.
Saura zůstal aktivní i ve vysokém věku. Loni představil svůj celovečerní dokumentární film Las paredes hablan (Zdi mluví). Mezi jeho posledními díly byl biografický snímek o Lorenzovi da Ponte Já, don Giovanni z roku 2009, který byl často srovnáván se snímkem Amadeus od Miloše Formana.
Deník El País informuje, že režisér, který v lednu oslavil 91. narozeniny, zemřel v Madridu kvůli respirační chorobě. Podle listu byl Saura „posledním klasikem španělské kinematografie“. Španělská filmová akademie se mu rozhodla udělit letošní cenu Goya za celoživotní dílo, kterou jsi měl převzít v sobotu. "Měl jsem štěstí, že jsem v životě dělal to, co jsem měl nejradši - dělal jsem režiséra ve filmu, divadle a opeře, maloval jsem a kreslil," prohlásil režisér v reakci na udělení ceny.
Své filmy točil od druhé poloviny 50. let, největší slávu však se svou tvorbou zažil od 60. do 80. let. Jednou z jeho múz byla dcera Charlieho Chaplina Geraldine. Za Frankova režimu se ale potýkal s cenzurou. Ve svých snímcích se Saura věnoval neduhům španělské společnosti. Jeho styl popisuje deník El País jako "suchý, přímý, někdy až abstraktní". Za celý svůj život natočil přes 40 filmů.
Saura je znám jako autor filmů inspirovaných různými tanečními a hudebními styly, jako například Krvavá svatba, Tango, Flamenco, Flamenco, Salomé, Iberia a Fado. Mezi další známá Saurova díla patří psychologická dramata Peppermint Frappé či Anna a vlci.
