Sebevědomé Vlny Jiřího Mádla v kinech, KVIFF.TV nabízí k srpnovým událostem Okupaci a Rekonstrukci okupace

Bez nadsázky se dá říct, že 58. ročník KVIFF doslova smetly film Vlny, drama sledující jak chvílemi nadějeplné dny pražského jara, tak i dramatické chvíle okupace očima odvážných členů Redakce mezinárodního života Československého rozhlasu. Premiéra ve Varech byla následována devítiminutovým potleskem. Napjatě očekávaný film Jiřího Mádla si festivalové diváky okamžitě získal a nakonec byl odměněn Diváckou cenou Deníku Právo. 

„Jiří Mádl připravil mně a mým kolegům jeden z nejpříjemnějších okamžiků a překvapení letošního jara. Víte, že je nejen vynikajícím hercem, ale i talentovaným režisérem. Příjemně překvapil už filmy Pojedeme k moři a Na střeše (uvedeném na 54. ročníku KVIFF – pozn. red.). Filmem Vlny se posouvá do absolutní první ligy evropské filmařiny. Způsob, jakým se mu daří kombinovat linku intimní s linkou společenskou, je fascinující. Jsme nadšeni, že světová premiéra se odehrává v Karlových Varech,“ prohlásil při uvedení filmu umělecký ředitel KVIFF Karel Och.

Po světové premiéře 1. července na festivalu pak film uvedlo v předpremiéře 14. srpna 96 kin a během druhého srpnového víkendu se Vlny promítaly v rekordních 269 kinech. 

Jiřímu Mádlovi nelze upřít sebevědomou režii, která žene bez zastavení vskutku thrillerový a velmi akční děj až do kýženého finále za doprovodu výborné kamery i střihu a povedené retro výpravy. To vše je stvrzené skvělými hereckými výkony i v těch nejposlednějších mini rolích. Předobrazem filmových hrdinů jsou skuteční a odvážní redaktoři a jedna redaktorka: vedoucího redakce Milana Weinera hraje Stanislav Majer, zahraniční zpravodaje Jana Petránka Petr Lněnička, Luboše Dobrovského Martin Hofman, Jiřího Dienstbiera Vojtěch Kotek a „studenou“ redaktorku Věru Šťovíčkovou Táňa Pauhofová. 

„Podstatné pro mě bylo, aby herci odpovídali svým předobrazům především energií a tím, jak o nich mluvili ostatní. Druhořadá pro mě byla fyzická podobnost. Dárkem bylo, že v maskérně najednou přišla i ta fyzická podobnost, u některých herců velmi výrazná,“ doplňuje ke castingu Jiří Mádl.

Hlavní postava technika Tomáše Havlíka (Vojtěch Vodochodský) je pak „poskládána“ z vícero skutečných osob. Jako jediná postava si ve filmu dovolí osobní politické uškobrnutí, když podepíše spolupráci s StB. V závěru filmu ho však odčiní velkým statečným gestem.

„Dotýkala se mě především jedna scéna, kterou ve filmu máme a která je reálná, stala se člověku jménem Rostislav Běhal, který měl na starosti techniku v rozhlase. Ten večer, kdy se sem valila vojska, byl pozvaný do Ústřední správy spojů, kde mu byl do ruky dán papír, kde stála lživá zpráva o tom, proč sem vojska přicházejí. Bylo mu naprosto jasné, že když ji odvysílá, tak si na ni bude celá naše historie pamatovat jako na přátelskou pomoc, převezmou to zahraniční média a stane se to reálně zahraniční pomocí. Ale byl to agresivní útok, okupace, a to díky tomuto „malému“ člověku. Přišlo mi to úžasné. Moment, kdy člověk třímá v rukou v pozdních hodinách papír, který rozhoduje o tom, jaká bude historie Československa, jak bude vnímaná. Přišlo mi to silné a od tohoto momentu jsem odvíjel scénář. Všechno ostatní přišlo potom,“ vysvětluje režisér.

Jiří Mádl se s filmovou látkou týkající se osudových srpnových dní a zaměstnanců Československého rozhlasu poprvé setkal v roce 2009; hledat, rešeršovat a vybírat informace začal od roku 2012. 

„Materiálů jsme objevili opravdu hodně, navíc hodně těch, které ještě nikdo neviděl, protože se běžně recyklují, například v dokumentech o roce 1968 nebo o pražském jaru. Dali jsme si tu práci jít dál, za sběrateli. Trvalo mi dva měsíce se tím probrat. Pak máte příběh, víte, kudy jím chcete jít, a berete, co najdete. Je to jako zdobení stromečku. Všechny větve musíte ozdobit,“ doplňuje režisér.

Ve filmu se objevují i archivní materiály, nejsou však jasně přiznané a ostře ohraničené od filmových záběrů, s nimiž spíš vplývají v jeden neoddělitelný celek.

„Základem bylo diváka zmást. Používat materiál, který vypadá jako archiv nebo degradovaný obraz i ve chvíli, kdy to není potřeba. Používat ho už na začátku a zesilovat intenzitu použití, aby si na to mysl zvykla, a ve chvíli, když přichází největší palba a chodíte davem, už je divák úplně ztracený. Důležité totiž je, aby se emočně neodpojil a neřekl si: Aha, teď je to archiv! To by bylo špatně,“ říká Jiří Mádl.​ „Moje největší přání je, aby film vzbuzoval emoce. Aby se člověk přestal ptát na fakta ani úplně neřešil paralely,  ale když bude odcházet z kina v nějakým tom obchoďáku a pak půjde do auta a bude startovat, tak chci, aby na to myslel. Aby to v něm ještě bylo. Aby přišel domů a tam to ještě říkal manželce nebo někomu, kdo s ním je. A aby si na to ještě vzpomněl ráno, dal tomu poslední myšlenku a zůstalo to v něm. Když to v divákovi zůstane do rána, tak je to dobrý. To bych si přál.“

Zajděte si na Vlny do kina, v online filmotéce KVIFF.TV můžete v rámci předplatného zhlédnout další snímky týkající se sprnových dní roku 1968: černou komedii Okupace a dokument Rekonstrukce okupace.

Použité fotografie: Dawson Films