Mezi světové premiéry, které na 60. ročníku KVIFF vyvolaly velké emoce, patří i Dvě deci tuše, osobní dokument v režii Ester Geislerové. Ta prezentuje život i smrt svého otce, japanologa, překladatele, novináře, pedagoga a kaligrafa Petra Geislera.
Debata s publikem začala osobním dotazem divačky, která se Ester Geislerové a její sestry Ani ptala, zda k otci, jehož život zkrátil alkohol, cítí nějaký vztek. „Ne, spíš u mě převažuje lítost, že neměl tu sílu nebo povahu porvat se o svůj život. Cítím lítost, že tu není. Je zázrak, co všechno dokázal, ačkoliv byl nešťastný,“ svěřila se Aňa Geislerová.
Zárodky filmu vznikaly už dva tři roky po smrti Petra Geislera v lednu 2009. „Potkávala jsem jeho kamarády a kolegy a vyprávěli mi tak hezké historky, že mi bylo líto, že jsem je nezachytila na kameru. Pak jsem začala prohledávat jeho fotografie, a to mě hodně inspirovalo, začala jsem si v hlavě představovat pasáže filmu,“ vzpomínala Ester.
Z původního plánu uspořádat otci výstavu a k ní natočit krátký film se pak i díky vstupu Ani, která se na filmu podílela i jako producentka, vyvinulo větší dílo. Dlouhá doba, po kterou film postupně vznikal, režisérce pomohla, aby k materiálu získala odstup. Svých respondentů se záměrně ptala i na to, co je na jejím otci štvalo. Nevznikl tak pochvalný pomníček, ale záznam kusu života.
„Co ve filmu vidíte, není učesaná dramaturgie. Naše rodina miluje být spolu. Ale taky se hádáme, vždy jsou úskalí, a to je hezké. Problémy jsou fakta a řešení je život,“ myslí si Aňa. Všichni sourozenci prý mají stejné naladění na kreativitu. „Největší problém v naší komunikaci je rozdílné vnímání času,“ podotkla známá herečka.
Debata se stočila i na Japonsko. „Táta miloval Japonsko, ale nesnášel to tam. Vysnil si svět zenu, ale když tam byl, chyběl mu chleba. Taky byl moc velký, jednou se tam zasekl v sedací vaně a museli ho vyprošťovat. Japonci nestačili jeho tempu, když šel s nimi pít, hned byli pod stolem,“ vyprávěla Aňa. Ale také připomněla, jak Japonci žasli nad jeho znalostí jazyka.
Na debatě pak zaznělo několik rodinných historek, nejen o otci sester Geislerových, ale i o jejich dědečkovi nebo babičce, herečce Růženě Lysenkové. „Mezi herci byla známá jako velmi zábavná osoba, Jiřina Bohdalová na ni ráda vzpomíná,“ pochlubila se Aňa. Některé rodinné historky se týkaly i alkoholu. „Mám k alkoholu pozitivní vztah, ale mám se ráda, starám se o sebe a nemám ráda, když nemám něco pod kontrolou, když mě něco ovládá,“ shrnula Ester svůj přístup k pití.
