Její život předčasně ukončila autonehoda. I pět filmů ovšem stačilo, aby se z Larisy Šepiťkové stala ikona nejen na území SSSR. Klíčovou režisérku ukrajinského původu připomene karlovarský festival všemi jejími tituly. Včetně snímku Pot, díky němuž v roce 1963 získala právě ve Varech cenu za nejlepší debut.
Fascinující autorka, která spolu s neméně proslulým manželem Elemem Klimovem patřila k moskevské kulturní elitě, potvrdila svůj talent druhým snímkem Křídla (1966), posmutnělým portrétem bývalé válečné pilotky přežívající v „obyčejném“ životě coby ředitelka školy. O rok později se podílela na vzniku filmu Začátek neznámé éry, objednaného k půlstoletí Říjnové revoluce. Navzdory očekávání zadavatelů postrádal výsledek propagandistický tón, a tak si film našel cestu z trezoru až o dvacet let později.
Na nekonvenčním psychologickém dramatu Ty a já (1971) si Šepiťková vyzkoušela práci s barevným materiálem, o pět let později se vrátila k uhrančivým černobílým obrazům, ovlivněných při studiích na VGIKu Alexandrem Dovženkem. Její vrcholné dílo Vzestup, oceněné na Berlinale nejen Zlatým medvědem, patří k nejčastěji citovaným filmovým reflexím druhé světové války. Adaptaci Rasputinovy novely Loučení s matkou už musel za Šepiťkovou natočit její manžel. Klimov své životní partnerce věnoval i půlhodinovou tryznu Larisa (1980), natočenou jen rok po její tragické smrti v 41 letech.
