V každé roli je mimořádně přesvědčivý. Ben Mendelsohn často hraje zloduchy, psychopaty nebo hajzly, jako v krimi Království zvěrstev nebo v seriálu Bloodline. Jdou mu i postavy slabochů, jako v dramatu Hvězda kriminálu, který se ve Varech promítal loni, nebo ve skvělé pokerové road movie Hazardní hráči, díky níž přijel na festival letos.
Jak moc se svými postavami žijete? Vaše hraní vypadá skoro jako podle Stanislavského.
Podle mě se představa o tom, co znamená Stanislavského metoda, během desetiletí změnila, od pojetí přísné čistoty do podoby volnějších rad a instrukcí. V roce 1980 dosáhla vrcholu v Zuřícím býkovi, a zároveň začala upadat. Ale mně je úplně fuk, jak se herec na roli připravuje. V restauraci mě taky nezajímá, jak šéfkuchař vařil jídlo. Do osmnácti každý pravděpodobně prožil všechny emoce, co existují - pak už je stačí jen aplikovat. Ještě je tu sice přízvuk a technika a další drobnosti herecké práce, ale lidi toho moc nadělají. Já se na place hlavně potřebuju cítit uvolněně.
Když jste natáčel Hazardní hráče, chodil jste do kasin hrát poker?
Chodil, jistě, skoro každý večer. Nejdřív jsem hodně vyhrával, pak hodně prohrával. Rozhodně si nemyslím, že jsem dobrý hráč. Měli jsme poradce, profesionálního hráče pokeru. Ale i tak jsem prohrál spoustu peněz. Což bylo dost skličující. Prohry bolí.
Celý rozhovor Ivy Přivřelové a Cóilína O'Connora najdete v dnešním vydání Festivalového deníku.
