Bathory

Svým nejnovějším filmem se Juraj Jakubisko vrací domů na Slovensko, a to do dávné historie, kdy na jeho území probíhaly urputné boje s Turky, kteří se přes Uhry snažili pronikat dál do nitra křesťanské Evropy. Právě uprostřed těchto dramatických dějin, na samém konci 16. století, začíná spletitý příběh hrdé a krásné hraběnky Báthoryové, jež proslula jako strašlivá čachtická paní. Alžběta Báthoryová, která se údajně koupala v krvi zavražděných panen, aby si uchovala věčné mládí… To je postava, jež v Jakubiskově pojetí ideálně spíná vrstvu historie, legendy a vypravěčsky barvité fikce, které se v jeho více než dvouhodinové fresce prolínají. Temná pověst o krvelačném monstru je odsunuta stranou, už sama oduševnělá krása Anny Frielové, anglické představitelky Alžběty, vede líčení jejích životních dramat a zvratů jiným směrem. Poznáváme ji jako ženu, která díky své inteligenci, vůli a schopnosti hlubokého citového prožitku postupně dozraje v neobyčejně silnou bytost. Silnou v lásce k dětem, manželovi i milenci, v nezlomné protestantské víře i v odvaze soupeřit o moc a majetek se svými vlivnými a intrikujícími nepřáteli. Tady se Jakubisko dotýká rozměru velkých historických pláten, sugestivně evokujících dobovou politickou a společenskou atmosféru, a odsud se také odvíjí jeho zamyšlení nad trpkým údělem jedince převyšujícího své okolí, a proto vystaveného zničujícím nařčením. Ve filmu dále najdeme prvky hororu, thrilleru, romance, balady, dokonce i linii hravě komediální, ale to, co je nejpůsobivější a co všechny tyto jednotlivosti spojuje v podmanivý celek, je Jakubiskova obrazová básnivost, přetavující minulost, tu skutečnou i tu domnělou, ve fascinující přelud.