Neohlášené koncerty pod širým nebem v krajině i ve městech: tak se přivítali s domovem (heima = domov) islandští impresionističtí postrockeři Sigur Rós po návratu ze světového turné. Můžeme tak sledovat hudební road movie po Islandu, během níž skupina pořádá v domáckém prostředí nejmenší i velká vystoupení: v opuštěné rybí manufaktuře, lokálních společenských centrech, na pastvinách, ve stinných jeskyních, dokonce v nádrži na rybí tuk v krajině západních fjordů. Vynalézavý, vizuálně silný dokument je právě tak majestátní a současně intimní jako sama hudba Sigur Rós. Uvádí na pravou míru žurnalistické klišé o krajině ledu a ohně, jež údajně formovala hudbu skupiny: vazba na domovskou zemi a její lidi je ve skutečnosti hlubší. Sigur Rós: Heima sugestivně vypráví (obrazy, hudbou i krátkými výpověďmi) o přítomnosti místa, historie a tradice v současném islandském umění.