Archív filmů

Hořící keř

Zvláštní uvedení 2013 / Hořící keř / Česká republika 2013

Film, který se otvírá scénou sebeupálení Jana Palacha, předkládá sugestivní panoráma české společnosti na začátku tíživého dvacetiletí normalizační éry. V popředí stojí advokátka bránící Palachovu oběť před křivým nařčením a ve své prohře, té soudní, i výhře, té morální, reprezentuje nespočet podobných střetů jedince s totalitní mocí.

Synopse

Třídílný a téměř čtyřhodinový projekt HBO Europe bude rozhodně jedním z vrcholů té linie tvorby A. Hollandové, v níž se s naléhavostí věnuje mravním aspektům lidského jednání a rozhodování. Úhelným bodem její pronikavé analýzy politicko-společenské situace, jak se vyvíjela v prvních letech po srpnu ’68, je mezní oběť Jana Palacha, jež se zapsala do historie. Svým sebeupálením v lednu 1969 chtěl probudit lidi z letargie, do které už tehdy začali upadat pod tlakem vzmáhajících se totalitních praktik, a povolat je k zodpovědnosti za osud svého národa. Konkrétní dění jednoho úseku nedávných československých dějin je zde evokováno jako strhující a chmurné drama s mnoha plasticky vykreslenými aktéry. Drama, v němž procházejí těžkými zkouškami ti, kteří se svými postoji hlásí k Palachovu odkazu. Zároveň však dílo přerůstá v nadčasovou a obecně platnou výpověď o osamělosti statečných a o nutnosti neustálé volby mezi dobrem a zlem.

O filmu

231 min / Barevný, DCP

Režie Agnieszka Holland / Scénář Štěpán Hulík / Kamera Martin Štrba / Hudba Antoni Komasa-Lazarkarkiewicz / Střih Pavel Hrdlička / Produkce Tereza Polachová / Výroba HBO Europe / Hrají Tatiana Pauhofová, Jaroslava Pokorná, Petr Stach, Jan Budař, Ivan Trojan, Igor Bareš, Vojtěch Kotek, Adrian Jastraban, Martin Huba / Kontakt HBO Europe, Beta Film GmbH / Distributor HBO Europe

Režie

Agnieszka Hollandová (1948, Varšava) začala své vesměs myšlenkově náročné filmové výpovědi realizovat v Polsku několik let po absolvování oboru režie na pražské FAMU (1971). Významně spolupracovala s K. Zanussim a A. Wajdou, důrazem na výtvarný a expresivní výraz, tragickým pojetím hrdinů a étosem svých filmů má blíže k Wajdovi. Filmy její polské éry (Niedzielne dzieci, 1976; Aktorzy prowincjonalni, 1978; Kobieta samotna, 1981) působí autentičtěji a jsou syrovější než ty, které už přes tři desetiletí natáčí v Evropě a v Americe, všechny však spojuje téma nerovného boje jedince s tlakem doby i společnosti a také s vlastními vnitřními rozpory (Bittere Ernte / Hořká žeň, 1985; Evropa, Evropa, 1990; Úplné zatmění, 1995; V temnotě, 2011). Agnieszka Hollandová dnes patří mezi přední osobnosti světového filmu.